That Boy Is A Player

4.

Je ráno, přesněji půl osmé a já jsem na cestě do školy.
Zapomněla jsem si doma sluchátka, takže to dnes budu muset zvládnout bez nich.

Ve škole jsem šla do šaten a dala si přezůvky.
Moje kroky vedly přímo do mojí třídy.

Když jsem vešla do třídy, Emma už seděla v naší lavici.
Přešla jsem k naší lavici a pozdravila.

,,Ahoj"

Emma se na mě otočila a usmála se
,,Ahoj" oplatila mi pozdrav.

Sedla jsem si a nachystala si učení na první hodinu.
Do začátku hodiny jsme si s Elenou povídali.

Učitelka vešla do třídy, my se postavili a ona nás následně pozdravila.

,,Než začneme s učením, mám jednu věc" začala učitelka.

,,Budete mít službu, ostatně tak jako každý rok" dodala. (na mazani tabule)

,,Vezmeme to podle abecedy, budete po dvojicích, Lucy a Tom, Max a Kate, Angelina a Alex..."

Tom? To je ten kluk, se kterým jsem seděla v kebab house?
Nebo je tu ještě jiný Tom?

Když jsem se podívala jeho směrem, viděla jsem, že protočil očima a povzdychl si.

,,Dobře, takže služby máme a teď se můžeme věnovat matematice..." pronesla a otevřela si učebnici.

~~~

Právě skončila poslední hodina a
já s Tomem mazáme tabuli...nebo teda spíš já.
Tom jen stojí opřený o lavici a
pozoruje mě.
Učitelka trvala na tom, že služba odchází společně poslední z učebny.

Už jsem měla skoro hotovo, jenže v tom jsem slyšela ránu.
Prudce jsem se i s Tomem otočila a zjistili jsme, že se zabouchly dveře.

Rozběhli jsme se ke dveřím a sáhli po klice.

,,Zamčeno..." pronesla jsem potichu.

,,Oni nás tady prostě zamkli?" zeptal se Tom překvapeně, ale zároveň
otráveně.
,,No...asi jo." odpověděla jsem.

Sedla jsem si na lavici a chvíli koukala do prázdna.
,,Co teď ?" zeptala jsem se ho.

,,To fakt netuším" odbyl mě a sedl si na židli.

,,Tu školu před zakódováním někdo prochází, ne?" dodala jsem.
,,Jo, nejspíš jo...škola se kóduje ve čtyři...teď je půl druhé" dodal a já si sklopila hlavu k zemi.

,,Můžeme zkusit řvát, třeba nás někdo uslyší" nadhodila jsem.

,,Můžeme to zkusit" odpověděl.

,,Haló?! Haló?! My jsme tady zamčený!"
zařval Tom u dveří.
,,Haló?! Slyšíte nás někdo?!" přidala jsem se.
Žádná odezva.
Skvělý.

On si povzdychl a vytáhl si mobil, vykulil oči.
,,Stalo se něco?" zeptala jsem se, když jsem viděla jeho výraz.

,,Není tady ani ani zpičenej signál!" vyjekl, až jsem se trochu lekla.

Nic jsem neříkala a až se Tom trochu uklidnil, tak promluvil.
,,Hele, jestli čekáš, že se tady budem družit, nebo tak něco, tak jsi na omylu"
pronesl a odvrátil odemě pohled.

,,Jo, no...já vlastně nevím co očekávat"
odvětila jsem a koukla se z okna.

,,Cože?" zeptal se a koukl se zpátky na mě. ,,Nic, to neřeš" odpověděla jsem.

,,Fajn" řekl a ruce si složil na lavici a následně do nich zabořil jeho hlavu.

Povzdychla jsem si a rozhlédla se po třídě, abych zjistila, jestli je tu něco, co by mě mohlo zabavit.

Moji pozornost upoutala tabule, rozešla jsem se k tabuli, popadla křídu.
Začala jssm na tabuli kreslit různé ornamenty.
Nic lepšího na práci tady nebylo.

Když jsem pokreslila celou tabuli, všimla jsem si, že na mě Tom zírá.

,,Jseš divná" zamumlal a hlavu sklopil zpět do svých rukou.

Samozřejmě vím, že jsem divná, ale nečekala jsem, že mi to někdo řekne takhle narovinu.

Popadla jsem telefon a zjistila,
že je půl třetí.
Ještě hodina a půl.

Neměla jsem co dělat, tak jsem chodila po třídě a zkoušela, jestli někde nechytnu signál.
Marně.

,,Co furt děláš?" zeptal se otráveně Tom, který se právě asi 'probudil'.

,,Snažím se nás odsud dostat" odpověděla jsem.

,,A jak asi? Že tady produpeš díru do země a propadneme se do patra pod námi?" nadhodil ironicky a znova odvrátil pohled.

,,Taky možnost...hledám signál," pronesla jsem ,,A?" zeptal se.

,,Nic, ani Ň" odpověděla jsem.

,,Tak to je fakt skvělý" protočil očima a znova si lehl na lavici.

Sedla jsem si na židli a nic neříkala.
Koukala jsem se na Toma, který je položený na lavici.

Všimla jsem si, jak má vyrýsované
tělo, i přes to volné oblečení šlo všechno vidět.

Jeho rysy v obličeji...vypadal tak klidně, ne tak vytočeně a otráveně jako před chvílí a sluneční paprsky se odrážely od jeho podkovy ve rtu.

Prosim?
Co se to se mnou děje?
Proč melu takový nesmysly?
Nelíbí se mi, tak proč to říkám?

Uvědomila jsem si, že na něj zírám nezdravě dlouho, tak jsem pohled odvrátila.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo dupání, hned jak to Tom ucítil, tak se posadil z lehu a podíval se na dveře.

,,Záchrana!" zvolal.

Ten dupot vedl k naší učebně a v zápětí jsem už slyšela klíče v zámku a ve dveří se objevila učitelka.

,,Děcka? Co tady děláte?" zeptala se udiveně ,,za chvíli se má škola zavírat"
dodala.

,,No...on nás tady někdo zamknul..." namítla jsem.

,,Zamknul, jo?" na tváři se jí objevil malý úšklebek, doufám, že si nemyslí, že se mezi mnou a Tomem něco stalo.

,,Jo, zamknul.
Děkujeme vám, že jste nás odsud vysvobodila, ale
já už chci jít. Nechci tady strávit ani o minutu déle." odpověděl Tom a učitelka jen nadzvedla jedno obočí.

,,Fajn, můžete jít, ale zítra si o tom promluvíme" pronesla.

My jen pokývali hlavou a zmizeli z učebny, rovnou do šatny.

Obuli jsme se, venku před školou jsem se k Tomovi otočila a chystala se promluvit...

,,Tak ahoj" rozloučila jsem se, ani se na mě nepodíval, dál jsem to neřešila, ikdyž mě to celkem zklamalo
a urazilo...