That Boy Is A Player

5.

~~~

Dnes je další den školy, právě vcházím do třídy, když v tom mě odchytí má třídní.

,,Lucy, pojď se mnou do kabinetu" chytla mě za rameno a zavedla mě k ní do kabinetu.
Když se dveře otevřely, spatřila jsem Toma jak sedí na židli, ani se na mě nepodíval.

Třídní se na nás zmateně koukla a pak promluvila ,,Vy se ani nepozdravíte?"

Tom na mě hodil pohled, který jasně říkal, že na tyhle kraviny nemá náladu.

,,Čau" řekl nakonec bez zájmu.

,,Ahoj" potichu jsem mu to vrátila.
Z nějakého důvodu mi to přišlo trapný.
Učitelka mi rukou ukázala ať se posadím a já tak udělala.

,,Takže děcka, co ten incident po škole, s tím zamčením v učebně, hm? Prý jste paní profesorce Clarkson tvrdili, že vás tam někdo zamknul." začala třídní, když se posadila za svůj stůl.

,,No..ano, je to tak." odpověděla jsem.

,,Aha...ale otázka je, proč by vás tam někdo zamykal? Přece ten někdo musel vidět, nebo slyšet, že v té učebně někdo je, ne snad?" namítla.

,,To byla beztak ta nahluchlá uklízeča.." pronesl Tom otráveně.

,,Kaulitzi, sklidni hormon, ju?" napomenula ho.

,,Byla to ona, kdo jiný by nás tam zamykal? Na rozvrhu viděla, že po nás v učebně nikdo není, tak se ani neobtěžovala se do té posrané třídy podívat.." obhajoval se Tom.

,,Slovník!" napomenula ho znova.

,,Ale mám pravdu!" vypálil.
,,To se ještě neví" namítla učitelka a otočila se ke mně.

,,Takže se v té učebně nic nedělo? Nezamkli jste se tam náhodou schválně, že ne?" na tváři se jí objevil malý úšklebek.

,,Ne, ne. Proč bychom to dělali?" hájila jsem nás

,,No, já nevím, třeba protože jste teenageři...blázní vám hormony-" odpověděla
,,Ne" přerušil ji Tom a otráveně se na mě podíval, jako kdyby čekal, že něco řeknu.

,,Opravdu" dodala jsem.

Učitelka nás sjela pohledem a
pokývala hlavou.
,,Fajn, pokusíme se zjistit kdo vás tam zamkl, OK?" pronesla.

My s Tomem pokývali hlavou a zvedli se ze židlí.
,,Můžete jít" dodala.

My s Tomem vyšli z kabinetu a vydali se do naší třídy.

~~~

Jsem v šatně, chystám se opustit školu, když v tom mi zabrání něčí ruka, která mi přistane na rameni.

Otočím se a spatřím Emmu.

,,Ahoj" pozdravila.

,,Jé, ahoj" pozdravila jsem ji nazpět.

,,Bude ti vadit, když s tebou půjdu domů? Máme stejnou cestu" zeptala se a mně se na tváři objevil malý úsměv.

,,Jasně, že ne" odpověděla jsem a ona mi úsměv oplatila.

Společně jsme opustily šatnu a vydaly se domů.

...

,,Tak mě napadlo, nechtěla bys dneska e mně?" navrhla Emma.
Upřímně mě to překvapilo, protože si mě nikdo takhle brzo po seznámení nezval domů.

,,To by bylo super, ale musím o tom říct tátovi," odpověděla jsem.
,,Jasný" řekla a v tu chvíli jsme už stály u jejího domu
,,Tak pak napíšu, nebo ty mně, ok? Kde bydlím víš, neohlášené návštěvy mi nevadí" dodala a otevřela branku.

,,Jojo, dám vědět" řekla jsem a zamávala ji a ona mě.

Pak už jsem se rozešla ke mně domů, mám to jen o pár ulic dál.

~~~

,,Jsem doma!" ohlásila jsem se, když jsem vstoupila do domu.
Táta by měl být dnes doma.Ahoj, jak bylo ve škole?" zeptal se.

Tyhle výslechy ve stylu 'Jak bylo ve škole?' nebo 'Co bylo na oběd?' mě vždycky neskutečně otráví.
Ale vím, že to táta myslí dobře.

,,Ušlo to," odpověděla jsem mu.
,,Tati, já vím, že máš dneska volno a chceš si odpočinout a nechceš hlídat Cassie, ale..."
,,Ale?"
zeptal se a nadzvedl jedno obočí.

,,Kamarádka ze školy mě pozvala k ní domů a.." začala jsem.
,,A ty bys tam chtěla, že?" přerušil mě a já lehce pokývala hlavou.

,,Jestli jde o kamarádku...tak běž. Jsem rád, že máš kamarády." odpověděl a pohladil mě po tváři.

,,Děkuju moc" usmála jsem se a objala ho.

Šla jsem ke mně do pokoje, odhodila tašku na zem a vytáhla si telefon, abych napsala Emmě.

Za pár minut mi přišla odpověď.

Jen jsem se převlékla do černých džínů, svoje tričko si vyměnila za obyčejné černé.
Sice budu jak černá můra, ale já mám černou ráda.

Vzala jsem si pár věcí jako telefon, nabíječku, mikinu a pár drobných.
Vždycky se můžou hodit.

Obula jsem se, zamávala na tátu a ségru a vydala se směrem k Emmě.

Bydlíme od sebe asi 5 minut a kde bydlí už taky vím.
Jsem trochu nervózní, ale zároveň se těším.

Po chvíli jsem zazvonila u Emmy.
Chvíli nikdo neotevřel, ale pak jsem přes zamlžené sklo ve dveřích viděla, jak už se někdo blíží.
Ale Emma to rozhodně nebyla...