Children of War

2

Seděla jsem na baru v nějaké hospodě a prosila barmana o trochu čisté vody. Jelikož jsem u sebe ale neměla žádné peníze, jen přede mě plyvl a řekl ať hned zmizím. Že tady žádné odpadlíky nechce.

Odpadlíci. Tak se říkalo lidem, kteří odmítli jet do přeživších táborů nebo jednoduše utekli. Lidé, které vyšší komunita odsuzuje a armáda se o ně stará jen málo. Jsou to lidé, kteří mají sotva střechu nad hlavou, žijí velice bídně a jen z té mála dávek jídla, které jim armáda poskytuje jednou měsíčně.

Pořád jsem nenašla žádné stopy po vojenské základně, kterou jsem se tak marně snažila už celé měsíce najít. Ptala jsem se už tolika lidí a dočkala se jen výsměchu nebo odignorování.

Periferním viděním jsem zahlédla, jak si někdo sedá na židli po mé pravici. "Slyšel jsem, že hledáš vojenskou základnu" řekl hluboký hlas. Otočila jsem hlavu k dotyčnému, který si ke mě ještě před chvíli sedl. Díval se zamýšleně kamsi před sebe.

"No ano. Ty snad víš, kde to místo najdu?" nadzvedla jsem obočí a dočkala se jen pousmání z jeho strany. Nic neříkal.

"Jak vůbec víš že to hledám?" zkusila jsem znovu.

"Lidé na tebe ukazují prstem a myslí si, že jsi spadla na hlavu" konečně se na mě podíval. Vypadal hezky, jeho světlé vlasy mu padaly do světle zelených očí.

"Proč se tak hrozně moc snažíš najít něco takového?" zajímal se. "Oblast 3-07" odpověděla jsem jen. Rychle pochopil, co tím mám namysli a dál se nevyptával.

"Pojď semnou" řekl po chvíli a pevně mě chytil za paži. Vlékl mě přes celou hospodu až ven přičemž ignoroval křik barmana a jeho připomínky, že jsme ani jeden nezaplatil.

"Co to děláš" snažila jsem se vyvléknout z jeho sevření ale bylo moc pevné. "Snažím se ti pomoct najít to, co hledáš" podíval se na mě s mírným úšklebkem.

Po pár minutách chůze, kdy mě zavedl na okraj města se na mě znovu podíval. "Musíš najít Oblast 3-07-510 sama" řekl načež jsem na něho vytřeštila nechápavě oči. "Jinými slovy Oblast 3-07" pobaveně se usmál.

"Jo, přesně vím kde hledat" odpověděla jsem ironicky.

"Tady je mapa" ukázal na malý papírek, který svíral mezi prsty. Podal mi jej a popřál mi hodně štěstí. Aniž bych mu stihla cokoliv říct nebo poděkovat, zmizel zpátky mezi domy ve městě.

"Kdybych aspoň věděla, kde na té mapě právě stojím" řekla jsem si pro sebe. Podívala se na mapku více zblízka a našla místo tvůj start.

Cíl už byl vyznačen modrou barvou.