Children of War

5

Hned po ranní snídani jsem vyšla z budovy a zamířila si to ke stromu, který byl mimo dohled ostatních. Převázala jsem si klouby na ruce šátkem a začala plnou silou boxovat do stromu.

Po chvíli jsem viděla osobu, stojící kousek ode mě. Otočila jsem se na ni. Byl to zase ten blonďák.

"Jak dlouho mě sleduješ?" zeptala jsem se a nadzvedla jedno obočí.

"Dost dlouho na to, abych viděl že máš skvělou techniku" pousmál se "Kde ses to naučila?" tázavě naklonil hlavu na bok.

"Od osmi jsem chodila do nejrůznějších bojových kroužku" odpověděla jsem s nezájmem.

"Jen tak dál" pobídl mě a rozešel se pryč.

"Počkej!" stihla jsem na něj ještě na poslední chvíli, než mi zmizel z dohledu křiknout. Otočil se a znovu naklonil hlavu. "Jak se vlastně jmenuješ?" zkusila jsem se zeptat a doufala, že to není moc odvážná otázka. Přeci jen nevím, jak velkou hodnost v armádě má.

"Alex" na tváři se mu vytvořil na pár vteřin široký úsměv a pak odešel pryč. Alex, opakovala jsem si pořád dokola v hlavě.

Odpoledne už nás zase svolali a nechali nás, si vybrat zbraně dle naší volby. Tentokrát ale do obrovské, kruhovité arény s hledištěm kolem plochy pro boj. Měla jsem přijít na řadu až jako šestá, takže jsem se posadila do hlediště a sledovala zápasy ostatních.

Když si do hlediště stoupl první adept, byl celý vyklepaný nervozitou, protože vůbec nevěděl, co čekat. A já se mu upřímně vůbec nedivila. Z druhé strany kruhové plochy přišel obrovský chlap. Takový ten, co dělá sumo. Nezmohla jsem se na nic víc, než jen vytřeštit oči a sledovat, co se bude dít dál.

Útočník na nic nečekal a okamžitě se rozběhl proti tomu klukovi, který stál jak solných sloup. Avšak jeho reflexy byli rychlejší než ten chlap. Stihl se dost rychle uhnout jeho přímému uhození do obličeje. Ten kluk, myslím že se jmenoval William, byl dost ohebný a bojoval vážně skvěle. Vyhýbal se úderům s takovou lehkostí jakoby snad tančil balet. Po několika dlouhých minutách vzal William svůj nůž a bodl ho do břicha útočníka. Ten se svalil k zemi a bylo jasné, kdo tento zápas vyhrál. 

Všechny další boje byly velmi drastické a některé nedopadli vůbec dobře pro adepty.

Po pár hodinách přišla řada na mě. Zkontrolovala jsem si opasek, na kterém jsem měla nejrůznější délky nožů. S těmi mi to šlo vždycky dobře. Ozvala se siréna a z druhého konce arény vyšel chlap, který byl dvakrát tak větší než ti ostatní. Znérvózněla jsem, ale nedala to na sobě znát. Rozběhli jsme se proti sobě a už se napřahoval, aby mi dal pěstí do hlavy, ale já se svezla po podlaze mezi jeho nohama a objevila se za ním. Nečekal můj náhlý pohyb a tak jsem mu rychle zarazila jeden z mých nožů do ramene. Uslyšela jsem potlesk z hlediště a nějaké pochvaly na moji osobu.

Ten chlap snad ani nevydal hlásku na náznak, že by ho to nějak zarazilo a dál se mě snažil zničit. Dobrých pár minut se mi dařilo se mu vyhýbat. Zasadila jsem mu další rány do zad až mu z nich trčeli asi tři nože. Pořád ale neměl dost.