Cesty osudu

10

,, Lásko, nemusíš se omlouvat, já to chápu, však se nic nestalo. " , utěšuje mě Sára a hladí mě po vlasech.

,, Já nevím, co se stalo, asi ještě doznívá ta střevní chřipka, moc se omlouvám. " , řeknu potichu a slzy se mi kutálejí po tváři.

,, To se může stát každýmu, nedělej si z toho hlavu. Půjdeme spát, ano? "

Jen přikývnu a nechám se objímat. Drží mě pevně a já se cítím jak prašivej pes. Všechno bylo tak perfektní, vana, šampaňský, sexy nálada. Když se mě ale v posteli snažila dotýkat, zpanikařila jsem. Najednou to bylo prostě špatně. Něco mě donutilo ucuknout a odstčit jí. Prostě jsem nemohla. Nejdřív si myslela, že dělám netykavku, ale když uviděla moje slzy, tak okamžitě přestala.

Takže tady teď ležím a koukám do stropu. Vím přesně, co se stalo. A o to víc mě štve, že s tím nemůžu nic dělat.

,, Pustíme si horor? "

,, Lásko, ty se chceš zase bát? Víš, jak to vždycky dopadne. "

,, Ale tentokrát se bát nebudu, faaakt. " , mrkne na mě a šibalsky se usměje.

,, No jak myslíš, ale neříkej, že jsem tě nevarovala. "

Ležíme na posteli, zavěšené do sebe. Snaží se dělat, že se nebojí, ale já jí znám a vím, že je vystrašená jak malé dítě. Rozhodnu se jí trochu potrestat, tak se vymluvím na záchod a vylezu postele.

Počkám nějakou chvíli a pak se pomalu a nepozorovaně vplížím do pokoje, lezu po čtyřech. V pokoji je tma, jde jen světlo od televize, takže opravdu nejsem vidět. Dolezu až k posteli a pak na ní zpoza postele bafnu. Ona zakřičí, telefon jí vyskočí z ruky a doletí až na druhou stranu pokoje.

Já dostanu záchvat smíchu a ona vypadá, že mě asi zabije. Tohle nebude dobrý.

,, Tak tohle si vypiješ. " , řekně pomalu a blíží se kě mě.

Skočí po mě, já vykřiknu a ona mě povalí. Sedne si na mě obkročmo a ruce mi jednou rukou přišpendlí nad hlavu. Druhou rukou mě začne lechtat a štípat po celém těle. Snažím se jí vymanit, ale její poloha mi to neumožňuje. Směju se jak pominuná a prosím jí, ať přestane. Nejdřív má vážnou tvář, ale pak se začne smát taky.

Najednou se nesmějeme, atmosféra se změnila. Teď máme obě ruce spojené nad hlavou. Skloní se a nechá tvář pár centimentrů od té mojí.

,, Miluju tě " , řekne a její očí mají najednou tmavší odstín.

,, Já miluju tebe. Vždy a navždy. " , řeknu o olíznu si rty.

,, Víš co to se mnou dělá, když uděláš tohle. "

Políbí mě. Nejdřív je to pomalý polibek, nežný. Sází mi polibky na tváře, na čelo, na nos. Pak se mi zadívá dlouze do očí a políbí mě se vší vervou. Líbáme se jako smyslů zbavené a já začínám pociťovat známé teplo ve slabinách.

Hladím jí po bokách a snažím se jí přitáhnou co nejblíže. Když uznám, že v téhle poloze to nepůjde, sednu si a nechám si jí posazenou v klíně. Naše polibky nabírají na intenzitě a já jí jednou rukou chytím za zadek a druhou ruku vpletu pod triko a obejmu její prso.

Čekám na její reakci a když uslyším, jak mi zakňučí do úst, neváhám a začnu jí hladit. Najdu její bradavku a sevřu jí mezi prsty. Ona zakloní hlavu a hlasitě zasténá. To je víc než jasný signál pro moje slabiny, které jsou momentálně v jednom ohni a to jsme ještě ani nezačaly.

,, Jseš si tím jistá? " , ptám se jí a nepoznávám svůj chraplavý hlas.

,, Víc než jistá. " , řekne a okamžitě mě zase políbí.

Bylo to naše poprvé. A bylo úžasné. Obě jsme neměly zkušenosti, ale jakoby naše těla veděla, co mají dělat a kde se dotýkat. Jakoby byla stvořená jedno pro druhé.