Krvavé stopy

III.

Vallyn doběhl do pracovny Amada. Ta byla ale prázdná. "Vždyť je brzo ráno, určitě bude ještě ve svém pokoji." plácl se do čela Vallyn.

Došel ke dveřím Amadova pokoje a nedočkavě zaklepal. Po chvíli mu Amad otevřel dveře, ještě rozespalý. "To už je tak pozdě, že mě budíš?" zeptal se Vallyna. "Ne, ale na něco jsem přišel, dnes ráno jsem měl v pokoji dopis a musím ti ho ukázat! Takže, za 15 minut u mě?" zeptal se Vallyn.

Amad pouze přikývl a zabouchl mu dveře před nosem. "Velice milé" zamumlal si sám pro sebe Vallyn. Než se vydal ke svému pokoji, jeho žaludek mu dal jasně najevo, že by si něco zasloužil, a tak se vydal do kuchyně pro něco k jídlu.

Když vstoupil do jídelny, přes kterou se chodilo do kuchyně, u stolu zády k němu seděla žena, nebo dívka s dlouhými havraními vlasy, spletenými do copu. Nejspíš ho slyšela vejít dovnitř a otočila se. Upřela na něj své pronikavě modré oči a na tváři se jí objevil upřímný úsměv.

"No to mě snad šálí zrak! Vallyne!" vykřikla a snad během pár vteřin byla u Vallyna a drtila ho v pevném objetí. Poté se odtáhla a zadívala se na něj, pořád se stejným úsměvem a hravou jiskrou v očích.

"Elara?" zeptal se Vallyn a prohlížel si dívku. Pronikavě modré oči, o hlavu nižší než on, drobná, ale pevná postava, dlouhé havraní vlasy, malý špičatý nos a pár pih na nose. Oblečená v jednoduché modré tunice, černých kalhotách a na nohou měla černé boty.

"Nezměnila ses nějak hodně? Kdy ses vrátila z Akademie? Proč si mi neřekla, že si zpátky?" Vallyn měl spoustu otázek.

Elara si ho prohlížela také. Vlasy světlé hnědé, místy blonďaté. Výrazné oranžové oči, rovný nos, výrazná čelist. Byl o dost vyšší a svalnatější, než jak si ho pamatuje. Ale to už je taky deset let, co se viděli naposledy. Elara tehdy odjela na Akademii do úplně jiné země, než kam byl poslán Vallyn. Nemohla se na něj přestat dívat.

"Ty si taky nezůstal stejný. Deset let, je deset let. A vrátila jsem se včera pozdě v noci. Po snídani jsem měla v plánu tě jí hledat. Včera mi Amad prozradil, že ses vrátil taky." usmála se na něj. "Nemůžu uvěřit, že se opět setkáváme." řekla s úsměvem. "Jo, to já taky ne" Vallyn jí úsměv opětoval.

"Nedáš si se mnou snádani, když už jsme se sešli po takové době? Určitě si máme co říct." Zeptala se ho Elara.

"Dal bych si jí s tebou rád, ale mám domluvenou schůzku s Amadem, a myslím si, že ta jen tak nepočká. Ale později bysme třeba omhli něco podniknout?"

"Platí, ale ne že na mě zapomeneš, Vallyne" zasmála se Elara. Poté Vallyn ve spěchu vzal nějaké jídlo, pár kousků ovoce a rychlým krokem vyrazil do pokoje.

Jakmile Vallyn rozrazil dveře, Amad už seděl v pokoji na židli a čekal na něj. "Tohle opravdu nebylo 10 minut, chlapče. Potkal si starou známou, viď?" zeptal se ho s úšklebkem na tváři.

"Až moc, vůbec bych ji nepoznal, nebýt těch jejích pronikavě modrých oči. A toho jejího úsměvu. To zůstalo úplně stejné." usmál se Vallyn.

"Jo, vyrostla z ní fakt pěkná ženská. A teď k věci, co si mi to chtěl? Sbližovat se vy dva můžete později." zasmál se Amad a čekal, co mu Vallyn řekne. Byl opravdu zvědavý.

Vallyn se usadil naproti němu, vytáhl dopis, teď už lehce pomačkaný z kapsy a posunul ho směrem k Amadovi. "Přečti si ho, a řekni mi, co si myslíš."

Amad měl během chvíle dopis přečtený. "To je ale zmetek. Takhle mi to celých téměř dvacet pět let tajit."

"Takže jste se opravdu znali? Je to pravda, co v tom dopise píše? Ale proč mi ho poslal až teď? A co myslí těmi organizacemi odpadlých? A moji rodiče?" Vallyn na Amada chrlil jednu otázku za druhou.

"Dobrá, chlapče. Já to vezmu postupně a vysvětlím ti všechno, co budu moct."

Amad se pohodlněji usadil, nalil si trochu pití a dal se do vysvětlování a odpovídání na Vallynovy otázky.

"Začnu tím nejpříjemnějším. Já, Stern a Rebecca, tvoje matka, jsme studovali na stejné Akademii. Celých šest let. Poslali nás tam, když nám bylo čtrnáct let, ale do té doby jsme se museli učit doma, to se u mágů běžně dělá. Dřív se studovalo šest let, nyní to natáhli na jedenáct, až dvanáct let, samozřejmě dle potřeby každého studenta. Nevím proč. Za mě by bohatě stačilo těch šest, jak to bylo za nás. Ale to už odbočuji od tématu. Byli jsme pořád spolu, v tu dobu, kdy jsme studovali, jsme byli nejlepší studenti na celé akademii. Poté, v závěrečném ročníku, nám všem třem bylo nabídnuto místo v organizaci Oculus Rubeus. Byla, vlastně pořád je, organizace poměrně tajná a jedna z nejlepších. Avšak to, čím se zabývají, se nikdy nedostalo mimo členy. Já své místo odmítl, protože v tu dobu se volila nová hlava tohohle hradu, a vybrali mě. Nakonec do té organizace odešli pouze stern s Rebeccou. Tady se naše pouto přetrhlo a víc jsme se neviděli." Vallyn seděl a nedočkavě čekal, co dalšího mu Amad řekne.

"Tvého otce jsem bohužel nepoznal. Ale co bylo napsáno v dopise, s kterým tě našli, můžu s jistotou říct, že tvůj otec byl démon. Doteď nepochopím, jak se jim povedlo mít dítě. Dvě různé rasy, mág a démon. To se v historii, kterou je svět obeznámen, ještě nikdy nestalo. Jsi výjimečný, Vallyne, opravdu hodně výjimečný. Na jednu stranu je to dar, ale na druhou prokletí. Nikdy nevíš, jaká negativa to může v životě mít, být kříženec dvou ras." Amad se napil vody a na chvíli se odmlčel.

"Organizace odpadlých upírů jsou poměrně tajné, moc se o nich neví. Akademie, ti nejvyšší a ti, co jsou pod nimi to moc nechtějí pouštět na veřejnost. Snaží se to držet pod pokličkou. Každopádně, teď, když už o nich víš, nemá smysl ti to dál tajit. Ty dvě mrtvoly, které si našel bez kapky krve, byly určitě práce odpadlých. Musel si najít místo, které nikdo ještě nestihl uklidit. Ty dva už máme dole v laboratořích. Ještě večer jsem pro ně poslal skupinu mágů. Ti tam narazili na pár odpadlých, kteří nejspíš přišli pouze pro těla. Neměli vůbec šanci porazit mé mágy, takže se domnívám, že nebyli cvičeni pro boj. Pouze dělali podřadné práce a jejích životy neměly žádný větší smysl, či význam." Amad celou dobu koukal na své ruce položené na stole.

"A proč ti ten dopis poslal až teď? Stern byl mocný mág. Nejspíš ten dopis napsal potom, co tě nechal na kraji lesa u naší brány. Seslal na něj kouzlo, aby ti byl doručený až v den, kdy ti bude dvacet pět let. Aby si byl jistý, že dopis dostaneš, i kdyby byl už po smrti."

"Blázen jeden. Sám se vydá na takovou sebevraždu." Amad se nyní podíval na Vallyna a čekal, jestli něco řekne.

Vallyn se díval někam na zem, poté upřel pohled na Amada. Měl přeci jenom ještě jednu otázku. "Myslíš, že jsou moji rodiče ještě naživu?"

"Pokud jsou naše domněnky pravdivé, pak je dost možné, že ano."

Vallyn se pousmál. To byla přesně ta věta, kterou chtěl slyšet.