Krvavé stopy

V.

Všichni stáli a nikdo nevěděl, co říct. Amad i Elara se dívali na Vallyna a čekali, jestli nějak odpoví. 

"Je to opravdu nutné?" zeptal se Vallyn zástupce. 

"Obávám se, že ano. Studentka s vámi byla společně na misi. Musím také podotknout, že jste nám o ní nepodal žádnou zprávu. Měli jste ji společně sepsat, ale jak předpokládám, asi k ničemu takovému nedošlo, že?" pousmál se zástupce. "Jinak, asi bych se mohl představit. Julian Malkin." představil se zástupce a natáhl ruku směrem k Vallynovi, který ji váhavě přijal. 

"Ano, to byla, ale naposledy jsem ji viděl na akademii, když jsem ji doprovodil na její pokoj. A hlášení? To jsme napsat nestihli. Musel jsem se co nejrychleji dostavit sem. Domů." odpověděl klidně Vallyn. "Takže, bude opravdu nutné, abych se s vámi dostavil na akademii?"

"Obávám se, že ano. Když nepůjdete teď, se mnou, tak pro vás stejně pošlou a přivedou vás klidně v poutech a násilím. Takhle mi to bylo sděleno. Buď prostě půjdete dobrovolně, nebo zvolí tu druhou možnost." Julian se pousmál. "Takže, jak se rozhodnete?"

V tuhle chvíli Amad přistoupil blíž. "Můžeme se poradit? Dáte nám chvilku? Určitě tady Vallynovi můžu domluvit"

"Ale jistě, to nebude problém. Počkám tady." 

Amad chytil Vallyna za paži a odtáhl ho na chodbu, před jídelnu.

"Nemyslíš, že by bylo lepší, kdybys tam s ním šel a neprotestoval? Rovnou bys jím mohl říct, proč si nepodal zprávu o misi a o co jde. Dřív nebo později na to stejně přijdou, Vallyne." řekl tiše Amad.

"Jo, měl jsem to v plánu. Musím postupovat tak, abych tam strávil co nejméně času. Nedát jim důvod, aby mi nevěřili, nebo aby mě chtěli hnát k soudu, kvůli nějakým pitomostem." Ano, vskutku tohle Vallyn zamýšlel od chvíle, co mu zástupce Julian řekl, proč sem pro něj přišel.

Poté se oba vrátili zpět do místnosti. "Dobrá, půjdu s vámi, ale musíme vzít i mojí společnici, Elaru. Měla vyrazit na cestu se mnou." upřeně se díval na Juliana. 

"Hm, nemyslím si, že by to měl být problém." Pousmál se Julian, opět. "Tak tedy můžeme vyrazit? Jak tak koukám na vaše hodiny, je už odpoledne. Cesta nám potrvá tak dvě až tři hodiny, pokud půjde vše podle plánu."

"Samozřejmě" odvětil Vallyn. Amad a Elara pouze přikývli. 

***

Poté, co se Vallyn a Elara rozloučili s Amadem, vydali se na cestu, v čele s Julianem. Na obloze svítilo slunce, bylo nezvykle teplé jarní počasí. Jejich koně kráčely se svými společníky širokou lesní cestou. Veškeré stromy pomalu začínaly zelenat, květiny a rostliny začínaly růst. Ptáci zpívali. Dnešní den, byl opravdu jeden z těch hezkých jarních. 

Ticho přerušila Elara. "Kdy přesně ta dívka zmizela? Utekla sama, nebo ji někdo unesl?" 

"No to právě nevíme. Ale já osobně si myslím, že utekla. Kdyby jí někdo unesl, zaznamenali bychom aspoň nějaké stopy po někom dalším. Každá rasa, včetně lidí, zanechává po sobě aspoň nějakou vůni, otisky bot, cokoliv. Ale naši mágové z řad vyšetřovatelů nic nezaznamenali. Pouze její stopy. Ale mimo budovu školy už nikde nic nebylo. Jako kdyby zmizela ve svém pokoji."

Vallyn svraštil obočí. "Ale přeci Deana neovládala kouzlo teleportace. A kdyby ho použil někdo jiný na to, aby si ji přivolal k sobě, to byste přeci museli zaznamenat nějaké zbytky magie, kdekoliv, ne? Dalo by se to rozlišit, přeci jenom, každé kouzlo zanechává jiné."

"Vskutku, neovládala. Nebo aspoň nikdo z nás neví o tom, že by ho ovládala. Učí se to až v posledním ročníku a do toho měla ještě snad dva roky, pokud se nepletu." odvětil Julian.