Tetování na srdci

8.

Hned po tom co ráno vstanu vrhnu se na tu nedodělanou práci ze včerejška. Tentokrát už mě žádný zvonek neruší.

Když mám hotovo jdu uvařit oběd. Dneska by se měl vrátit táta, takže udělám jídlo i pro něj.

„Ahoj." Ozývá se s chodby když si chystám všechny suroviny na kuchyňskou linku.

„Ahoj." Odpovím a čekám až přijde sem za mnou do kuchyně.

„Co děláš?" Ptá se a tašku s věcmi odkládá na zem.

„Vařím oběd. Co služební cesta dobrý?" Ptám se i když je mi vlastně asi úplně jedno jaká byla, jen se s ním nechci hádat hned co se vrátil.

„Jo všechno v pohodě. Co jsi dělala ty zatím tady?" Zeptá se na oplátku, ale u něj je mi jasné, že ho opravdu zajímà co jsem dělala, nedej bože abych šla někam do klubu nebo udělala nějaký problém.

„Slavila jsem s Nat její narozeniny a jinak nějaké věci do práce." To, že jsme její narozeniny slavily poněkud netradičně minimálně pro mě a taky to, že jsme domů přišli po půlnoci pro jistotu zamlčím.

„Jo? Tak to je fajn. Víš co půjdu si lehnout jsem utahaný, oběd si dám později. Prosím nedělej moc hluku." Upozorní mě. Jako vždycky mám pocit, že žiju ve smyčce.

Chápu, že má táta náročnou práci a že díky tomu kolik za ni dostává peněz můžu mít cokoliv na co si ukážu, čehož ale nevyužívám. Možná bych místo nových předražených bot, kabelek a dalších nepotřebných věcí měla radši tátu. Myslím opravdového tátu. Toho co se stará o to jak jsem se měla a jestli si třeba nepotřebuju o něčem promluvit. Ne tátu, který si sice může dovolit koupit spousty zbytečností, ale nemůže si dovolit se mnou trávit aspoň trochu času.

Teď už mě to možná ani tak moc netrápí, ale když jsem ještě chodila na střední nebo i v době kdy jsem žila u mámy a sem jsem občas jezdila, potřebovala jsem přesně toho tátu, který vám pomůže s úkoly, vybrečíte se mu na rameni kvůli první školní lásce a ne tátu, který mě dokola přesvědčuje o tom, že má vždycky a ve všem pravdu a že mi to vlastně říkal a jen já jsem si to vlastní hloupostí zavinila, protože jsem ho neposlechla. Jenže zkušenost je nepřenosná každý se musí sám spálit, aby nakonec stejně došel k tomu, že měli ostatní pravdu, jenže si k tomu prostě musí dojít sám. Přesvědčování o cizí pravdě ještě nikoho nikdy před spálením neochránilo, protože jak se říká zakázané ovoce chutná nejlépe. Když vám někdo bude to ovoce zakazovat a říkat, že není tak dobré jak vypadá, budete ho chtít ještě víc ochutnat, aby jste sami zjistili jak moc hořké a kyselé je.

Z vaření a hlavně přemýšlení mě vyruší příchozí hovor od Nat.

„No ahoj jak se máš? Co děláš? Dlouho jsme se neviděly." Ptá se se smíchem je mi jasný, že se jen nudí a proto mi volá, ale nevyčítám jí to já nejsem jiná a dělám to stejné.

„Ahoj mám se celkem fajn a teď momentálně vařím oběd táta se před chvílí vrátil ze služebky. A co ty co je nového?" Ptám se taky.

„No teď právě čekám až si mě vyzvedne Calin. Máme spolu jít na oběd víš? Mám strašnou radost a taky se dost těším." Popisuje mi její pocity a já si umím představit ten úsměv, který má pravděpodobně teď na tváři. Viděla jsem ho už spousta krát, jen doufám, že to teď dopadne jinak než po každé. Nechci aby se Natka zase trápila.

„To je fajn dej mi pak vědět jaké to bylo." Usměju se taky a snažím se mít taky radost z věcí, ze kterých ji má ona.

Petra a náš venek ji zamlčím. Ne proto, že bych jí to nechtěla říct. Řeknu ale později teď je to Calin z čeho se máme radovat. Je mi jasné, že ze strany Nat to není nebo nebude jen kamarádství, ale za Calina bohužel mluvit nemůžu. Navíc to nebylo nic co by stálo za řeč. Sice jsem si s ním skvěle popovídala, ale nic víc nic míň.

„Jo neboj zavolám ti Calin už píše, že je tady měj se." Řekne rychle.

„Jo ty taky užij si to." Usměju se.

- - -

Sedím v pokoji a kreslím další ze svých obrazků. Mou múzou je Petr sedící u stolu ve svém pokoji. Sice na něj moc dobře nevidím, ale jsem si skoro jistá, že něco píše. Jeho rysy v obličeji kreslím v podstatě z paměti.

Zacinká mi telefon a já, protože očekávám dobré zprávy od Nat zvednu se a jdu k posteli kde leží můj mobil. I s ním se vracím zpět na židli u stolu a odemykám ho.

Zpráva od Nat mě tam ale nečeká. Zato je tam zpráva od cizího účtu.

Ja vim ze jsem nejhezci kluk ktereho jsi videla ale nemusis me pozorovat neustale

Dobře tak tohle není cizí účet je to Petr. Nad zprávou se jen pousměju, ale pak se zaměřím na název účtu. Nechápu proč se jmenuje tak debilně. Na zprávu mu zatím neodpovím, ale místo toho si rozkliknu ten profil. Fotky mi potvrdí, že je to Petr, ale počet sledujících nechápu. Další věc co nechápu je jak přišel na můj instagram i když si uvědomuju, že to není nic extra složitého.

V biu má označené nějaké rychlé kluky. Zobrazím si profil a z fotek poznávám většinu osazenstva co byli na té oslavě Petra a Natky. Potom co se dočtu, že má instagram rychlí kluci v biu, že jsou nahrávací společnost hned si to jdu vygooglit. Jak jinak.

Dočtu se, že ti kluci, se kterýma jsem před pár dny seděla v bytě na gauči jsou asi dost úspěšní interpreti. Hned po tom co si najdu nějaké jejich názvy písničkek dojdu na to, že některé vlastně znám, jen mě nikdy nenapadlo hledat si obličeje těch co písničku nazpívali. Kromě Viktora Sheena, který je mým nejoblíbenějším interpretem už pěkných pár let. Zpětně si uvědomuju, že mi Calinovo jméno bylo povědomé už při našem seznámení. Jen jsem tomu nevěnovala takovou pozornost, možná kvůli tomu, že jeho jméno není dvakrát obvyklé minimálně ne v česku. A tak jsem si myslela, že je téměř nemožné abych někoho jiného s takovým jménem znala.

Hned po tom mi dojde, že jsem Petra vlastně nechala dost dlouho na pouhém zobrazeno a to mi zvlášť v této situaci moc nepomáhá pokud mu nechci ještě víc zvedat jeho už tak dost vysoké ego.

Hned se vrátím na instagram a odepíšu mu zpět.

Nejak moc si veris ne?

Odpovědi od něj se mi dostane prakticky hned.

Mozna a mozna by jsme mohli jit ven co rikas?

Nezní to špatně. Vlastně bych celkem šla. Hlavně proto, že jsem moc zvědavá na to abych se nevyptávala proč mi neřekl, že dělá hudbu.

Jo muzeme

Odpovím jednoduše abych neprojevila až moc velký zájem.

Fajn za deset minut pred barakem

Na to už mu dám jen zobrazeno a jdu se převléct do něčeho v čem v téhle zimě neumrznu.