𝓟𝓲𝓷𝓴 𝓼𝓷𝓮𝓪𝓴𝓮𝓻𝓼 (𝓡𝓸𝓰𝓮𝓻 𝓣𝓪𝔂𝓵𝓸𝓻)

𝟏.

Sedím ve studiu se svou kapelou Rich kids.
Mám opřenou ruku o opěrátko červeného gauče a oči mi pomalu klesají únavou.
Michael,náš bubeník už asi po páté nahrává sólo. Jenom slyším jak peníze tečou proudem.
Pokaždé co totiž zkazíte sólo což je nejhorší pasáž tak to musíte nahrávat celé od začátku.

Jde vidět, že Michael je unavený..my všichni.
Je asi půl hodina po půlnoci a já bych do sebe tak hodila panáka.

,,Lidi zabalíme to"
Zvedl se Jack z křesla a odfrkl si.
,,Vypadni z tama Mikey"
Ukázal na Michaela za plexi sklem a on se jenom smutně zvedl ze stoličky za bicíma.
,,Moc se omlouvám"

Vysoukal ze sebe,já vstala a poplácala ho utěšivě po ramenu.
,,To nic Mikey"
Stáhla jsem svoji ruku a zívla si.

Měla jsem na sobě zvonové jeany, hnědou koženou bundu s bílým kožichem. Moje hnědé vlasy jsem měla výjimečně v drdolu.

Jack kopl nohou do spícího Tylera který sebou šokem škubl až jsem se musela na Jacka zamračit.
,,Vstávej vole"
Posunul si sluneční brýle po nose dolů a odokráčel ke dveřím.

,,Zítra zas zvukaři"
Řekla jsem trochu depresivně a kývla hlavou na rozloučení se zvukařem.
On už taky pomalu usínal a jediné na co se zmohl bylo zhasnutí světel v celém studiu.
Přišlo mi to trochu arogantní ale asi ho chápu.

Jakmile se za námi zavřeli dveře tak jsem ucítila silnou vlnu chladu.
Jelikož byl prosinec a všude sníh. Svůj dech jsem viděla velmi zřetelně. Strčila jsem si ruce do kapes, opřela se zády a jednou nohou o stěnu za mnou.

Chvíli tam celá kapela stojíme a zíráme před sebe.

,,Neprorazíme"
Zamumlám potichu se sklopeným pohledem k mým botám.
,,Je to na hovno"
Řekl naštvaně Jack a přešlápl z nohy na nohu.

,,Notak lidí. Nemůžeme být tak skeptický"
Podíval se na nás Mickey a všichni po něm hodili snad nejvíc odsuzující pohled.
,,Fajn. Máte pravdu. Ale určitě to chce čas"
Mám Michaela hodně ráda,je vždycky optimisticky. Možná to ale bude tím, že mu je teprve osmnáct a má ještě důvod žít.

Jsem sice o dva roky starší a dělám tady z nás starce ale už teď je toho na mě šíleně moc.

,,Hele nic- nechci to tady poslouchat. Stěžovat si můžu doma"
Prohlásil Tyler otráveně a já pochopeně kývla.
,,Jdem Mickey. Čau lidi"
Mickey je Tylerův mladší brácha, není to žádný jeho mazlík.

Teď jsme tam zůstali jenom já a Jack.
Chvíli jsme tam v tichu stáli a poslouchali jak křupe Tylerovi a Michaelovi pod nohama sníh.
Šlo to slyšet ještě dlouho, protože byla docela tichá noc.

,,Co ty a Roger?"
Prohodil do ticha Jack a zapálil si na třetí pokus cigaretu.
,,Co by mělo být?"
Nadzvedla jsem obočí a prohlédla si ho od paty k hlavě.

,,Prosím tě alespoň mi nelži."
Podíval se na mě otráveně.
,,Všichni vidí, že máš oči jenom pro něj. I tvůj brácha Brian to ví"
Jack nevypadal nejvíc šťastně. Opřel se zády o zeď vedle mě a vyfoukl obsáhlý kouř z cigarety přímo před něj.

,,Nevypadáš z toho nadšeně"
Založím si ruce na hrudi a přimhouřím oči.
,,Měl bych být?"
Oplatil mi můj pohled a podíval se na mě.

Chvíli jsme si navzájem hleděli do očí a já jako první oční kontakt přerušila. I když ani nešlo poznat jestli se mi dívá do očí. Pouliční lampy tady nesvítí úplně nejvíc.
Chvíli jsem mlčela,dívala se před sebe a potom si povzdechla.

,,Nic. Já a on nikdy nebude."
Řekla jsem jakoby mě to vůbec netrápilo a pohodila rameny.
,,Jak říká Mickey..díváš se na ze špatnýho úhlu"
Nevěřícně zavrtěl hlavou při čemž se ještě stihl uchechtnout.