𝓟𝓲𝓷𝓴 𝓼𝓷𝓮𝓪𝓴𝓮𝓻𝓼 (𝓡𝓸𝓰𝓮𝓻 𝓣𝓪𝔂𝓵𝓸𝓻)

𝟗.

Pomalu jsem zamrkala očima a zakašlala.
Chtěla jsem se zvednout, křičet a utéct ale ani jedna věc se mi nepovedla.

Byla jsem v nějaké chladné místnosti. Vypadalo to jako v těch filmech kde tě berou na výslech.
Nebo spíš jenom jako sklep bytovky kde jsou takové ty děsivé mříže a všechny děti se tam bojí chodit.

Seděla jsem na chladné zemi se svázanýma rukama.
Matně jsem slyšela hlasy přede mnou.
Po otevření oči a jemném zvednutí hlavy jsem si uvědomila kdo to mluví.

Bavilo se tam pár lidí. Většina asi muži. Moje oči teď nedokázaly totiž rozeznat ženskou postavu.
Stáli tam přede mnou a mluvili o něčem co bylo určitě nějak důležité.
Jak pak asi ne když jsem seděla u někoho ve sklepě. Unesená.

Unesená? Sakra. Ano, až teď mi to docvaklo.
Pusu jsem neměla zakrytou ale tento fakt mi o ničemu stejně nepomohl. Nezmohla jsem se ani na slovo.

,,Říkal jsem ti,že za fét ji budu chtít v normálním stavu!"
Uslyšela jsem známý hlas a marně se snažila rozeznat kdo to je.
Jakoby někdo otupěl moje smyslí. Nějakou látkou.

Ale ten hlas mi byl povědomý. Až moc povědomý. Proč si sakra nemůžu vzpomenout.
Ty matné šmouhy od sebe nějak odstoupily a já uviděla ještě jednu matnou šmouhu.

Ta se přiblížila velmi ráznými kroky ke mě.
Jediné co jsem poznala bylo,že to byl muž.
Ten se ke mně sklonil. Spíš skrčil.
Chytil moji tvář mezi prostředníček a ukazováček a trochu s ní zatřásl.
,,Neboj kotě. Jakmile se objeví prachy tak tě pustíme."
Promluvil monotónní hlas a ve mně hrklo.

Mintové žvýkačky,rum a tráva?
Vůně kterou jsem znala velmi dobře.
Nadzvedla jsem obočí a snažila se zaostřit.

,,Jacku?"
Zamumlala jsem a ta jistá osoba se usmála.
To jsem ještě poznala.
,,Umlčet a uspat."
Řekl rázně,zvedl se a odešel k mužům.
Ti mě chytli,dali přes pusu kobercovou pásku a něco mi píchly do ruky. Podívala jsem se na svoji paží a všimla si několika modřin.

A ran od jehel. Co to sakra-

Zamračila jsem se ale potom jsem ucítila závan tepla který mi projel tělem.
Zavřela jsem oči a usla.

•O 3 hodiny později•

Teď už jsem neseděla na chladné zemí. Tohle spíš vypadalo jako gauč. Nebylo to však o nic mekkčí.
Měla jsem pocit jakobych se dneska probudila nejmíň po osmé.
Teď už jsem viděla dobře. Pomalu jsem mrkla a rozhlédla se po místnosti.

V životě jsem tu nebyla.
Vypadalo to jako nějaká čekárna, výrazně menší ale i tak to tu smrdělo.
Uslyšela jsem hlasy. Dost očividně z jiné místnosti.

Najednou se dveře otevřely a já nadzvedla obočí.
Tohle byl opravdu Jack. Takže mě smysly nemátly.
A ten člověk za ním?
Chvíle ticha, protože jsem to napoprvé nepoznala.

Taylor? Proč tu je Roger . Co bylo tohle všechno?

,,A hele kdo už je vzhůru."
Usmál se Jack a přešel ke mě. Sedl si vedle mě na gauč a dál ruku přes rameno. Jako v tom studiu. Jakoby se nic nedělo.
Měl ale strašidelný úsměv.

,,Dej mi ty prachy. Nebo-"
Nadzvedla jsem obočí. Tohle řekl vždycky nějaký padouch a potom vytáhl tlačítko na odbouchnutí něčeho.
Teď jsem však uslyšela nabití zbraně a odstranění rezervy.

Začala jsem se trochu třást. Podívala jsem se vyděšeně na zem přede mnou a ucítila dech Jacka na svém krku.
,,Neboj se drahoušku~"
Zamumlal a já se vyděšeně podívala na Rogera.
To byla moje další otázka. Co tu sakra dělal on.