𝓟𝓲𝓷𝓴 𝓼𝓷𝓮𝓪𝓴𝓮𝓻𝓼 (𝓡𝓸𝓰𝓮𝓻 𝓣𝓪𝔂𝓵𝓸𝓻)

𝟑.

Dobře,ty slova mě opravdu zasáhly. Spíš mě ale trápilo to, že se to z někama dozvěděl. Ze dne na den? Prostě mu to musel někdo říct.
A taky mě štve, že jsem ho nenechala domluvit. Kdybych totiž neměla smíšené pocity tak ho domluvit nechám.
Takže za to vlastně může on, že mě donutil k takovému závěru.

Nechala jsem ho jít na záchod ale kvůli tomu co mi řekl jsem ještě dlouho stála na chodbě u záchodu a dívala se do stěnu přede mnou. Až asi po chvíli jsem se vrátila zpátky ke klukům a Mary.

,,Hele lidí omluvte mě. Já už půjdu, potřebuju si ještě něco pořešit"
Řekla jsem jakoby se před chvílí nic nestalo. To byla moje tajná super schopnost.
Jediné co mi však nehrálo do karet byla Mary která se na mě dívala podezíravým pohledem.

,,Ty už jdeš miláčku?"
Řekl smutně Freddie a já jenom přikývla.
,,Chceš hodit?"
Zeptala se Mary, která vypadala, že se jí celá tady ta situace vůbec nelíbí a chce to vyřešit. Což na ní nemám ráda. Holka dej mi jenom krátkou chvíli na depresi prosím.

,,Ne fakt ne. Tak já jdu."
Zamávala jsem rychle na svého bratra,v sekundě popadla kabát,oblékla si ho a rychlými kroky se vydala ke dveřím. Už jsem to nemohla vydržet a u dveří se mi začaly po tvářích kutálet slzy.

Silně jsem za sebou zavřela dveře a opřela se o ně.
Připomnělo mi to situaci kterou jsem zažila včera. Stála jsem tam. Slyšela jsem jak se mi točí hlava. Ano. Doslova jsem to slyšela. Nepřijme brnění a různé zvuky připomínající rozladěnou kytaru. Tohle se mi teď odehrávala v hlavě.

Teď jsem si potřebovala zapálit a opít se do němoty. A na tohle byl dobrý jedině jeden člověk.
Jack.
Nemohla jsem si dovolit uronit ani slzu. Což už jsem před chvílí udělala takže to pravidlo nezabralo. Ale i tak. Je to jenom Roger. Člověk kterého budu vídat po zbytek svého života jestli se s kapelou ještě víc proslaví a s Brianem zůstanou kamarádi.
Co na tom.

Vydala jsem se s mokrými tvářemi pryč od studia. Utřela jsem si nos do kapesníku co nosím vám kapse a snažila se najít nejbližší telefonní budku. Chvíli jsem se zastavila na místě a přemýšlela. Je tohle vážně dobrý nápad?

Tohle mi kolovalo hlavou a cítila jsem jak se mi z ní kouří. Věděla jsem,že bych mohla jenom kvůli Rogerovi udělat špatné rozhodnutí. K čertu s tím. Špatné rozhodnutí je věc kterou teď nejvíc potřebuju.

Potom jsem si uvědomila, že jsem si mohla zavolat i ze studia a začala toho litovat, protože mi začalo zimou mrznout celé tělo. Tohle jsem si mohla přidat na list špatných rozhodnutí.

Konečně jsem našla něco čemu se dalo říkat telefonní budka a zalezla dovnitř.
Hodila jsem tam mince a zběsile vytočila číslo. Whoa já dneska jedu. Už dvě věci na listu špatných rozhodnutí. Cukla jsem hlavou jakobych mluvila se svým mnohem víc otravějším já a zamračila se.

Chvíli jsem tam stála a zimou přeskakovala z nohy na nohu mezi tím co telefon vydával ten zvuk když někoho prozvoníte.
Najednou jsem uslyšela Jackův unavený hlas.
,,Haló?"

,,Jacku! Díky bohu"
Usmála jsem se a skousla si dolní ret.

,,Emmi? P- proč voláš z telefonní budky?"
Všimla jsem si jak se jeho hlas oživil. Jakobych viděla, že se z lehu posadil.

,,Potřebuju se opít,zhulit nebo prostě něco. Taylor"
Řekla jsem jako by jeho jméno něco vysvětlovalo a chvíli čekala než něco odpoví.
Během čekání jsem mu neodpověděla proč volám z telefonní budky ale on už si na zvykl.

... Chvíle ticha...

,,Sejdem se v tom novým baru co je na King street"
Řekl rychle a já si oddechla.
Potom jsem jenom slyšela ten otravný zvuk telefonu když ten druhý položí hovor.