𝓟𝓲𝓷𝓴 𝓼𝓷𝓮𝓪𝓴𝓮𝓻𝓼 (𝓡𝓸𝓰𝓮𝓻 𝓣𝓪𝔂𝓵𝓸𝓻)

𝟐.

Asi dvakrát jsem neslyšela budík a tak jsem z postele vystřelila rychlosti blesku. Ale o tom,že jsem v posteli seděla další minutu a snažila se zaostřit svoje vidění jsem se nezmínila.
Rychle jsem doběhla do koupelny a podívala se na sebe do zrcadla.
Vypadala jsem jako zombie bez zelené kůže a to bylo to nejlepší jak jsem se mohla nazvat s tím, že jsem nedávno v kině viděla horror kde zombie vypadali líp než já teď.

Sundala jsem si drdol a začala si česat vlasy.
Když jsem ze sebe konečně udělala bytost na kterou se dá podívat tak jsem vyběhla z pokoje rovnou do kuchyně.

,,Ježiš!"
Zakřičel Roger. Asi šokem. Nebo je věřící a spletl mě s opravdovým Ježíšem.
,,Čau Em"
Zamumlám Brian a dál si hleděl svých lupínků s mlékem.

,,Ahoj Briane.Ty nekřič, máme sousedy. Promiň co se včera stalo ale teď bych fakt potřebovala hodit do studia. Už teď bych šla pozdě."
Snažím se nějak stvořit větu z těch slov co říkám Brianovi mezi tím co si dělám kafe a ze skříňky nad linkou vytahuju ovocnou tyčinku.

,,Em. Uklidni se. Vždyť my nahráváme ve studiu asi za hodinu. Nemůžete tam teď být vy."
Řekl Brian a konečně se na mě podíval. Měl zvednuté obočí a pusu od mléka.

,,Cože."
Pomalu jsem mrkla a podívala se do kalendáře co ležel na stole.

,,Jo tak proto se na mě ten zvukař díval tak nechápavě když jsem mu řekla,že se dneska uvidíme znovu"
Dala jsem si ruce v bok a vydechla. Potichu jsem se zasmála.

,,No ale můžeš jet s náma. Mně- teda klukům a mně by to nevadilo. Freddie a John tě rádi uvidí"
Řekl Roger,pohodil rameny a jedl něco čemu se dalo říct, že je to donut z večerky kterou máme 300 metrů od paneláku.

Brian se na něj podíval pohledem který jsem nedokázala rozeznat. Nějaký klučičí oční jazyk asi.

,,JoO~ Uhm. Moc ráda půjdu.Tak já se dojdu připravit. A Briane, hlídej mi kafe"

Zase jsem rychle zalezla do pokoje kde jsem svůj mozek na krásnou dlouhou chvíli zastavila.
I blbec by si všiml toho jak se přeřekl. Ale třeba se přeřekl, jakože přeřekl..
Kriste.

Zase tu byli ty otravné myšlenky. Vykašlala jsem se na to a otevřela skříň abych našla něco co by se hodilo na setkání s Freddiem.
Mám ho moc ráda. Jeho přítomnost mě vždycky nabije energii.
Vybrala jsem si hnědé zvoncové kalhoty, bílý svetr a hnědou koženou bundu kterou jsem si jen tak přehodila přes paži

•Ve studiu •

Seděla jsem na gauči a sledovala jak se Roger připravuje a točí v prstech paličkami.
Brian s Johnem si povídali v takové menší kuchyňce a jediný člověk na kterého se čekalo byl samozřejmě Freddie. Na koho jiného taky?

Byla to docela chvilka a oči bubeníka se setkali s těmi mými. Jelikož jsem si to uvědomila až tak po zhruba třech sekundách tak jsem teď pohled odvrátit nemohla. Nesmím z toho vyjít jako ta první co se dívala. Abych z toho tedy tak nevyšla tak jsem otráveně zvedla obočí. On jenom nakrčil ret a znovu začal cvičit.

Najednou se rozletěly dveře dokořán a já se trochu lekla. Zvukař se otočil na židli ke dveřím a odložil sluneční brýle.

,,Ahojky drahoušci"
Řekl Freddie a já se usmála.

,,Čáu Fre-"
Chtěli říct Brian s Johnem ale Freddie je dočista ignoroval a doběhl ke mě. Zvedl mě za ruku z gauče a na jeho tváři se zase objevil ten jeho úsměv.

,,Emmi! Tak rád tě vidím! Co tu vlastně děláš? Tak strašně ti to sluší!"
Vychrlil toho na mě tolik, že jsem ty věty nějak nestíhala posbírat.