𝓟𝓲𝓷𝓴 𝓼𝓷𝓮𝓪𝓴𝓮𝓻𝓼 (𝓡𝓸𝓰𝓮𝓻 𝓣𝓪𝔂𝓵𝓸𝓻)

𝟔.

Volala jsem Jackovi ohledně zítřejšího nahrávání a tak nějak tam zamotala to, že můžeme být víc než kamarádi. Což v tuhle chvíli znělo jako vedlejších informace.
Možná mám nějak otupělý mozek ale když jsem s Jackem tak na Rogera nějak zapomenu.

On se mě sice ještě ptal jestli nechci jít do baru ale já jsem odmítla jasným-
,,Ne. Do baru nepůjdu tak dva roky"
Uchechtla jsem se a opřela se zády o sloup ve kterém jsme měli zakomponovanou pevnou linku. Během mluvení s Jackem jsem si namotávala na prst telefonní šňůru.

Ale i přes povídání s Jackem jsem sledovala ty dva na balkónu.
Zamračila jsem se když jsem si všimla Rogera řvoucího na sousedku.
Nevím co na to říct. Buď to, že jsem si už asi na tyhle věci zvykla nebo, že mám po včerejšku dost.

Jack můj nápad samozřejmě neodmítl. Jak taky jinak. Navíc jsme se dohodli,že to nebudeme ve studiu nějak ukazovat.

Jakmile jsem uviděla, že se otvírají dveře od balkónu tak jsem se s Jackem rychle rozloučila a položila telefon.
,,Víte, že zítra nahrávamé spolu?"
Usmála jsem se a všimla si jak Rogerovi tiklo v oknu. Podívala jsem se na něj trochu tázavě ale nic na to neřekla.

,,JoO- zrovna jsme o tom mluvili"
Brian poplácal Rogera po ramenu a založil si ruce na hrudi.
,,Dobře..?"
Řekla jsem trochu podezíravě a odstoupila od pevné linky.

Roger chvíli stál a díval se na mě. Potom z nějakého důvodu odešel do Brianova pokoje.

,,Hele Em- nevím jestli je dobrý nápad začínat si s člověkem jak Jack."
Řekla Brian. Za můj život asi po desáté.

Založila jsem si ruce na hrudi a pomalu se nadechla.
,,Briane, přísahám, že Jack mi nic neudělá. Fakt-"
Brian se na mě podíval podezíravý pohledem.
Očividně chtěl něco říct ale místo toho jsem si ho přitáhla do objetí.

,,Budu ti věřit"
Zamumlal a já se vytězoslavně usmála.

Po zbytek dne jsme už nikam nešli. Já jsem totiž ještě trochu bojovala s kocovinou a bolestí hlavy,kluci se dívali na fotbal- teda Roger se díval na fotbal. Brian si ladil kytaru na zítřejší nahrávání.
Být ve studiu skoro tři dny po sobě je síla.
Divný spíš je, že na nás má zvukař pořád čas.

Já jsem si u sebe v pokoji připravovala svoji basu a opakovala si písničky které jsem měli nahrávat. Vsadím se,že to Freddie stejně na poslední chvíli změní.

•Další den ve studiu•
Sedím na tom samém červeném gauči až na to,že jsem teď plná energie.
Čeká se na Jacka a Freddieho. Jediné muže na které se vždycky čeká.
Vedle mě sedí z levé strany Roger,vedle něj John a po pravé straně ode mě sedi v křesle Brian.

Bylo ticho. Slyšela jsem dech každého v místnosti.
Roger nervózně hýbal nohou a jelikož já jsem dávno zažívala něco podobného tak jsem položila dlaň na jeho koleno abych to zpomalila.
Mně to osobně velmi pomáhalo když to někdo takhle udělal.

U něj si spíš myslím, že ho to vykolejilo, protože přestal hýbat i s prsty s kterými nervózně ťukal o své stehno. Cítila jsem na sobě jeho pohled ale ignorovala to.
Najednou se otevřely dveře a já rychle vyskočila z gauče. Což byla asi přehnaná reakce.

Podívala jsem se na chodbu a uviděla jak Freddie zase otevřel svoji náruč. On mě prostě nikdy nepřestane objímat když se vidíme.
,,Ahoj zlatíčko"
Dal mi pusu na levé líčko a já se překvapeně usmála. Dneska s sebou neměl Mary což bylo taky docela překvapující.

Všimla jsem si Jacka jak stojí zády a jednou nohou opřený o stěnu.
Když Freddie odešel ke klukům tak si Jack posunul sluneční brýle na nose víc dolů a mlask pusou ve které měl žvýkačku.