Selena - šeptající stín [ONC2024]

Část druhá

Uběhla další hodina a Noah stále více začínal litovat své přítomnosti. Lukas už se vypařil, se dvěmi dívkami po boku. Red popíjel drinky a vesele konverzoval s naprosto cizími lidmi. Noah si připadal opuštěně. Byl na špatném místě. Nepatřil tam. Nepatřil mezi ně. Měl být raději doma. Sám. Noah chtěl říct Redovi, že už tuhle podělanou párty opustí, když ji znovu spatřil. Došla zrovna k nějakému muži a něco mu pošeptala do ucha, usmála se pro sebe, a pak prostě zmizela. Zase. Jako stín. Noah si protřel oči a promasíroval spánky. Musel už být hodně unavený. Přesně tak, nejspíš už je hodně přetažený a má halucinace. Protože normálně by přece takhle rychle a skoro nepozorovaně zmizet nemohla. Připadalo mu, jako by ji snad ani nikdo jiný, kromě něj, neviděl. Zavrtěl hlavou a vydal se směrem k hlavním dveřím, aby se trochu nadýchal čerstvého vzduchu, urovnal si myšlenky a pak si hezky rychle zavolal taxíka na cestu domů. Jenže ona tam byla znovu. Znovu se před ním z ničeho nic zjevila. Stála na druhé straně místnosti. Byla v rohu opřená o zeď a velké francouzské okno s výhledem na rozsáhlý park. Jen tam tak postávala, pohled upřený ven. Vypadala u toho zamyšleně, jednu ruku položenou přes svůj pas, jakoby se objímala, v druhé sklenici se zlatavou tekutinou, pozvednutou jen kousek od svých rtů. Noah se zasekl v pohybu a zůstal na ni zírat.

"Drž se od ní dál," zazněl mu u ucha Redův přísný a hrubý hlas.

"Cože?" zeptal se Noah zmateně.

"Slib mi, že se k ní ani nepřiblížíš a kdyby se ona přiblížila k tobě, okamžitě vezmeš nohy na ramena," pokračoval Red, pohled stále upřený na ženu před nimi. Probodával ji pohledem, jakoby jen to stačilo k tomu, aby ji vyrval srdce z těla.

Noah byl zmatený, vůbec nechápal, co po něm jeho přítel chce.

"Ty ji znáš?" zajímalo ho tedy.

"Řekněme, že už jsem měl tu čest," pronesl Red neurčitě, což Noahovi k pochopení situace moc nepomohlo.

Přesně v tu stejnou chvíli ta záhadná žena přesunula svůj pohled na ně dva. Oba si je pořádně prohlédla a nakonec svůj pohled zabodla do Reda. Pozvedla sklenici se svým drinkem, jakoby jej zdravila a připíjela si s ním, zároveň na své tváři vykouzlila široký úsměv. Reakce jeho přítele, ale byla úplně opačná. Zatl ruce v pěst, zamračil se a v koutcích úst mu škubalo hněvem. Zuřil. To zdánlivě nevinné gesto, ho dokázalo vytočit skoro k nepříčetnosti. Noah to nechápal. Odkud se ti dva znali? A proč byl Red, tak naštvaný? Provedla mu něco? Chodili spolu? Ne, to by věděl. Měli spolu něco? Jenže to by z ní nebyl pak Red takhle vytočený. Tolik otázek a žádná odpověď. Než se ale stihl vzpamatovat, jeho kamarád už vedle něj nestál. Ráznými kroky mířil přímo za onou ženou. Ve tváři bojovný výraz. Ona stále stála bez hnutí na svém místě, na tváři ten nádherný úsměv. Noah věděl, že je falešný a snaží se Reda jen vytočit, přesto ho i tak okouzlil. Zíral na ně, jak spolu ti dva mluví. Neměl nejmenší potuchy o čem a lhal by, kdyby řekl, že ho to ani trochu nezajímá. Naopak. Zvědavost lomcovala jeho tělem, tak moc, že chvíli uvažoval, že by se vydal za nimi. Nakonec to ale zamít. Když se znovu zaměřil na ty dva, žena už na svém místě nebyla. Vlastně už v místnosti nebyla vůbec. Zmizela. Znovu. Red mezitím kráčel zpět k Noahovi.

"Můžeš mi konečně vysvětlit, o co tady vlastně šlo?" udeřil na něj Noah, když byl Red dostatečně blízko, aby jej slyšel.

"To se tě netýká," vyštěkl na něj Red naštvaně.

"Já myslím, že se mě to naopak týká hodně, když jsi mi ještě před chvílí výslovně zakázal jakýkoliv kontakt s ní," nedal se Noah. Byl už taky vytočený. To, jak mu jeho nejlepší přítel očividně zatajoval něco podstatného a důležitého, ho štvalo.

"Za tím si taky pořád stojím," odbyl ho Red.

"Myslím, že jsem dost starý na to, abych si mohl dělat, co chci, ty nejsi můj fotr. Navíc mám svoji hlavu a myslím, že dokážu vyhodnotit, co je pro mě dobré a co ne," zavrtěl Noah hlavou a rozešel se pryč ze sálu. Měl toho plné zuby.

"Já si nedělám legraci Noahu, myslím to naprosto vážně, když ti říkám, aby ses k ní ani nepřibližoval," pohrozil mu znovu Red.

"Víš co mi můžeš?" odsekl mu Noah a bez dalších slov vlezl do prvního taxíku, který u cesty zrovna stál. Nejspíš si ho přivolal někdo jiný, ale to mu v tu chvíli bylo úplně jedno. Připadal si směšně. Jak si může Red dovolit mu něco zakazovat. Ne, že by měl kdy Noah u té ženy šanci. Nikdy by v sobě ani nenašel odvahu, aby ji oslovil. Přesto nedovolí Redovi, aby se snažil řídit jeho život. Stačilo, že to velkou část života, dělal jeho skutečný otec.