Selena - šeptající stín [ONC2024]

Část sedmá

Noah se chtěl prostě jen otočit a odejít. Nakonec ale neodolal zvědavosti a vydal se za ní. Selena moc dobře věděla, že ji sleduje, když zamířila do jednoho z pokojů. Posadila se na postel a čekala až Noah vstoupí. Nevěděl proč se za ní vydal, obzvlášť, když ho posledně tolik vyděsila, ale nemohl si pomoct. Byl prostě až příliš zvědavý. Vešel tedy dovnitř a z bezpečné vzdálenosti ji pozoroval. Bez jediného slova na sebe jen hleděli.

"Po našem posledním setkání bych čekala, že přede mnou budeš spíš utíkat, ale očividně máš víc kuráže, než bych čekala. To se mi líbí," prolomila nakonec ticho Selena. Pohled zabodnutý do toho Noahova, ruce položené na posteli, nohu přes nohu.

"Nebojím se tě," dostal ze sebe nakonec Noah, přestože tomu ani on sám nevěřil.

"Pak nejsi statečný, ale blázen," zasmála se pobaveně.

"Co jsi zač?" zeptal se nakonec Noah, když mu konečně povolil knedlík v krku, který se mu tam při vstupu do pokoje vytvořil. Cítil, jak se mu na čele tvoří pot a lehce se třese strachy obzvlášť, když si uvědomil, že jsou v té místnosti sami dva.

"Tvoje noční můra," zašeptala Selena hravě a než se stihl vzpamatoval, byla až u něj.

Noah stál opřený o zeď a ona byla až příliš blízko. Její hrudník cítil na tom svém. Její dech se mísil s jeho a oči se vpíjeli do těch jejich. Rukou mu lehce přejela po paži. Rty měla jen milimetr od těch jeho.

"Vždycky jsem chtěla mít nějakého mazlíčka," zavrněla a ruku přesunula na Noahův hrudník.

"Já nejsem žádný pes," zamračil se Noah naštvaně. Ať už se Seleny bál nebo ne, nelíbilo se mu, jak s ním zachází.

"To opravdu nejsi," zasmála se. "Přesto by se mi líbilo, kdyby jsi mi ležel u nohou a vrtěl ocáskem," rozesmála se už docela. Její arogance Noaha rozčilovala čím dál víc. Zacházení, jako s věcí si užil dost s otcem, nepotřeboval si to prožívat znovu s ní.

"Jsi blázen," pronesl naštvaný Noah. Chtěl se bránit, ale zároveň neměl nejmenší tušení, co od ní má vlastně čekat. Doteď na démony ani nevěřil a najednou stál jeden v ženském těle přímo před ním a neuvěřitelně ho vytáčel a zároveň děsil. Netušil, co si počít sám se sebou natož s ní.

"A helemese ono to štěně umí i vrčet," pronesla pobaveně a chytla Noaha za bradu. "Co uděláš teď? Pokoušeš mě?" pokračovala v jeho dobírání. Vzápětí ale zvážněla. "Měl by sis dát pozor na pusu, když není něco po mém, tak ani nevrčím, rovnou tě v nestřežený moment roztrhám na kusy," zašeptala mu do rtů výhružně.

"Co se to tady děje?" vpadl do místnosti Red. Noah se chtěl od Seleny odtáhnout, ale ta mu k tomu nedala prostor.

"Jen si tady spolu povídáme, že ano?" zatrilikovala vesele a poplácala Noaha po rameni.

"Vypadni! Vypadni, než tě zabiju," zavrčel Red naštvaně.

"Jenže to nemůžeš. Pamatuješ? Nepříjemné, že?" provokovala ho Selena, zatímco kolem něj procházela ke dveřím.

"Však já už na nějaký způsob přijdu, a pak si to náležitě užiju," zuřil Red a aniž by čekal na její další slova, zabouchl za ní dveře.

"Neříkal jsem ti snad, že se od ní máš držet dál?" zamračil se na Noaha.

"Já se fakt snažil, přísahám," snažil se Noah obhájit.

Red si s hlubokým povzdechem sedl na postel a pokynul Noahovi, aby si sedl vedle něj.

"Proč ji nemůžeš zabít?" zajímal se Noah.

"Kdysi s ní lovci uzavřeli dohodu. Detaily neznám, ale pro ni z toho plyne to, že ji nemůžeme zabít. Musela by nejdřív dohodu porušit," zamračil se Red.

"Předpokládám, že ji ještě neporušila," pronesl Noah spíš pro sebe.

"Ne. Snažíme se najít skulinu, nějakou její slabost, ale nedaří se nám to," pokračoval Red ve vysvětlování. "Myslím to vážně Noahu, drž se od ní dál. Je nebezpečná," snažil se svého kamaráda znovu varovat.

"Já vím, navíc mě neskutečně vytáčí. Chová se ke mě, jako můj otec. Skvěle by se k sobě hodili," uchechtl se Noah sarkasticky. "Ironií je, že ať už se k tobě tihle lidi chovají sebehůř, na rozdíl od jiných, tě nikdy neopustí," zašeptal sklesle.

"Noahu," povzdechl si Red. Věděl na co nebo spíš na koho, tím jeho přítel naráží. "Měl by jsi něco vědět," pokračoval nakonec.

"Co?" zeptal se Noah zvědavě.

"To Selena může za to, že se tvoje máma už nevrátila," promluvil nakonec Red po chvíli ticha.

"O čem to mluvíš?" nechápal Noah. Možná to prostě jen nechtěl pochopit.

"Byla jednou z nás. Tehdy dostala za úkol Selenu obelstít a zbavit se jí. Už se nikdy nevrátila," vysvětlil Red.

Noah se snažil tu novou informaci zpracovat. Takže jeho máma byla s lovci. Pak by všechny ty její noční toulky dávali smysl. Stejně tak začalo dávat smysl i všechno, co tehdy říkala. Neopustila ho, protože by ho neměla ráda. Snažila se ho chránit. Tak jako vždycky. Noah si celou dobu myslel, že největší zlo, které ve světě existuje, má doma a máma ho s ním nechala samotného. Jenže očividně se po světě pohybuje ještě někdo mnohem horší, než jeho alkoholický a agresivní otec. Chtěla se pro něj vrátit. Opravdu chtěla, ale nedostala k tomu příležitost.

"Chci se přidat k vám," pronesl nakonec Noah po notné chvíli ticha.

"To teda v žádném případě," zavrtěl Red razantně hlavou.

"Jestli je nějaká šance, jak Selenu dostat, já jsem ji nejblíž a ty to dobře víš," nedal se Noah odbýt.

"Je to moc nebezpečné," nesouhlasil jeho kamarád. Stále nechtěl polevit, přestože věděl, že má Noah pravdu.

"Selena se na mě teď zaměřila. Myslí si, že jsem slabý a tudíž snadná kořist. Chce si ze mě udělat hračku, manipulovat mnou a tím i s tebou a ostatními lovci. Je přesvědčená, že budu skákat, jak ona píská, protože mě má pod palcem," začal Noah vysvětlovat svou strategii. "Jenže já už se nehodlám někomu dalšímu podřizovat. Otec mě na tohle dost zocelil svou manipulací. Můžu předstírat, že ji zobu z ruky a najít skulinu v té vaší dohodě. Třeba se mi podaří odhalit nějakou její slabost," pokračoval.

"Stejně se mi to nelíbí," nedal se Red.

"Ale souhlasíš s tím," pousmál se Noah vítězně.

"Ano," povzdechl si poraženě. "Ale budu ti neustále nablízku. Budu tě hlídat," přešel zase do vážnějšího tónu, nad čímž Noah jen zakroutil očima.

"Dáme ji ochutnat její vlastní medicínu. Pomstím mámu. Oko za oko...,"