Selena - šeptající stín [ONC2024]

Část desátá

Noah si pořád nebyl jistý, jak se má k Seleně chovat. Na jednu stranu se jí bál, na tu druhou jej přitahovala. V jednu chvíli ji nesnášel, v tu druhou pak naopak toužil vědět o ni víc a poznat ji. Byl zmatený sám ze sebe. Celou dobu, co šli z kolejí až do místního parku mezi nimi bylo ticho. Selena směřovala svůj pohled před sebe. Noah se naopak snažil nenápadně odepisovat na zprávy v telefonu. Měl strach, že by svou misi mohl pokazit hned v zárodku. Nikdy s žádnou holkou na rande nebyl, ani nikdy neflirtoval. Nepotřeboval to. Žádná žena ho dosud nezaujala natolik, aby se o to byť jen pokusil. Jenže teď s tím měl začít právě se Selenou a tušil, že to bude mnohem těžší, než s jakoukoliv jinou. Proto se rozhodl obrátit s prosbou o pomoc na toho nejzkušenějšího. Napsal Lukasovi.

Noah: Potřebuju tvou pomoc.

Lukas: Mojí? Víš to jistě? S čím bych ti zrovna já mohl pomoct?

Noah tušil, že na něj bude jeho kamarád ještě naštvaný po jejich poslední výměně názorů, doufal ale, že ho i tak neodmítne.

Noah: Chci udělat dojem na jednu holku.

Lukas: ...

Lukas: Ty. Opravdu jsi to napsal?

Noah: Přestaň si ze mě utahovat.

Lukas: To bych si nikdy nedovolil. Jen mě překvapilo, že máš o nějakou holku zájem. Začínal jsem mít totiž podezření, že jsi spíš na kluky.

Noah: Víš co, zapomeň na to.

Lukas: Promiň. Už jsem skončil. Vážně. S čím potřebuješ poradit? Jsem jedno velké ucho.

Noah: Vlastně se vším. Potřebuju ji nějak zaujmout. Přimět ji, aby mi věřila. Aby se mi otevřela. Netuším, jak na to.

Lukas: No páni. Ta musí být fakt něco.

Noah: Jo to je.

Jeho kamarád neměl ani tušení, co je dotyčná holka zač. Nebyla obyčejná a hlavně byla velmi nebezpečná.

Lukas: Na všechny holky zabírají tři věci. Sladké řeči, kytky a drahé dárky. Zkus něco z toho.

Noah: Díky.

Noah opravdu doufal, že některá z oněch tří věcí mu pomůže dostat se Seleně pod kůži. Jinak totiž neměl ani ponětí, jak to udělat.

"Co to tam pořád ťukáš?" vyrušila ho dotyčná z jeho myšlenek. Nejspíš s tím telefonem nebyl tak nenápadný, jak si myslel.

"Jen jsem potřeboval něco vyřídit. Promiň," sklopil zahanbeně hlavu.

"Pff," odfrkla si Selena. Nesnášela, když ji někdo ignoroval. Obzvlášť když se jednalo o někoho, komu se rozhodla věnovat svůj drahocenný čas.

"Říkala jsi, že se tě můžu zeptat na cokoliv," zkusil Noah změnit téma.

"Ano. Stejně tak jsem říkala, že ti můžu, ale nemusím odpovědět," přikývla souhlasně.

"Dobře," měl tolik otázek a netušil kterou začít. "Říkala jsi, že se vám přezdívá stíny. Co si pod tím mám představit? Co děláte?" zvolil tedy tu hlavní, která mu hlavou vrtala úplně od počátku.

"Jsou různé druhy temných bytostí. Většina smrtelníků zná hlavně démony. Ti ubližují fyzicky. Ukradnou ti tělo i duši. Zničí tě. Stíny fungují podobně, ale přece jinak. Schováváme se v temných zákoutích. Pohybujeme se nepozorovaně a tiše. Když už někoho z nás potkáš, nemáš tušení s kým máš ve skutečnosti tu čest. Umíme se dobře maskovat," začala Selena s vysvětlováním. Na tuhle otázku neměla problém odpovědět. Ostatně ji tak nějak očekávala. To čím je nebylo tajemstvím. Noah už přece jen něco málo věděl.

"To zní zajímavě," přikyvoval Noah naprosto zaujatý jejím vyprávěním.

"Stejně jako démoni i my krademe duše. Jen přitom neubližujeme svým obětem fyzicky. Našeptáváme. Dostaneme se jim do hlavy. Manipulujeme jimy. Můžeme je klidně dostat až na samotné dno, aniž bychom jen hnuli prstem. No a oni nám pak svou duši odevzdají sami," dokončila své vysvětlování.

"Aha," pronesl jen Noah. Ačkoliv ona se prezentovala, jako ta mírumilovnější ze všech temných bytostí, jemu jejich počínání přišlo, jako to nejhorší a nejnechutnější. Opravdu byla nebezpečná. Nejnebezpečnější ze všech.

"Nevypadáš z mé odpovědi zrovna nadšeně," uchechtla se. Nejspíš nedokázal své rozpaky a znechucení tak úplně skrýt.

"Ne, já jen... prostě to pořád nějak zpracovávám," snažil se to Noah odlehčit, ale bylo vidět, že ona mu to moc nevěří.

"Když myslíš," pokrčila jen rameny. Noah nutně potřeboval u Seleny nějak zabodovat. Získat si její přízeň. Zdálo se mu totiž, že ji ztrácí a to nechtěl.

"Počkej chvíli tady," vyhrkl z ničeho nic a než stihla Selena jakkoliv zareagovat, byl pryč.

Zůstala zírat na místo, kde ještě před chvílí stál, naprosto vyvedená z míry. Tohle se jí ještě nikdy nestalo. Muži ji vždy doslova padali k nohám. Vždy věděla naprosto přesně na čem s nimi je. Jenže tenhle ji od samého počátku jen mátl. V jednu chvíli vypadal, jako by jí byl naprosto poblázněný. Jenže v té další ji zase dokázal naprosto ignorovat, jakoby jej ani nezajímala. Jakoby nebyla o nic víc než obyčejný smrtelník. Nechápala to.