Percy Jackson -Jeden bůh a polobůh

23.Kapitola ...zase sen

Byl to ten nejhorší sen v celém životě. Začátek snu byl fajn. Byl jsem doma s mámou. Donesla mi čerstvě upečené koláčky. Koláčky byly vynikající. Pak někdo zaklepal na dveře. Šel jsem otevřít. Byla tam Annabeth s Groverem. Pozval jsem je domů. Já s Annabeth jsme se najedli koláčky a Grover snědl pár plechovek. A pak se něco stalo. Šli jsme do mého pokoje a potom jsme uslyšeli výkřik. Byl to výkřik mámy. Běžel jsem co nejrychleji do kuchyně. V domě byl Nemejský lev, kterého jsem porazil minulý rok spolu s lovkyněmi a Annabeth. Lev se blížil k mámě. Hodila mu vepřové maso, ale to nepomohlo a blížil se dál. Stoupl jsem si před mámu a vytáhl meč. Lev po mě skočil a svalil na zem. Už mě mohl klidně sežrat, ale otočil se a šel zase k mámě. Skočil po ní a ona se svalila na zem. Pak jí odtáhl z domu. Běžel jsem za nimi, ale když jsem vyšel z kuchyně, tak jsem se najednou dostal do tábora polokrevných. Nevěděl jsem co se to děje. V táboře to vypadalo, že se nic nezměnilo. Všichni trénovali v aréně, hráli volejbal nebo se provokovali (v tom je mistr Clarise). Pak najednou do tábora vtrhlo stovky obrů. Měla nás chránit bariéra, ale nechránila. Obři začali ničit všechny sruby a všechno co jim přišlo do cesty. Všechno to vypadalo příšerný....sen. v tu chvíli jsem si uvědomil, že můj sen celou dobu ovládá Fantasos. Věděl jsem, že ve snu mě nemůže nikdo zabít, takže jak proti mně běžel obr, zůstal jsem stát. Zašlápl mě, ale nic se mi nestalo. Najednou jsem se probudil v kleci. Nevěděl jsem, jestli to je další trik nebo skutečnost. „Už to není sen synu Poseidona. Dostal ses z mé iluze. Tvoji přátelé takové štěstí nemají." Podíval jsem se a na zemi spali Annabeth, Ben a Zeus. „Vysvoboďte je!" Křikl jsem. „Nechám je tam a pokud se neprobudí do čtyřiadvaceti hodin, neprobudí se už nikdy."

Poznámka autora :

Promintě že jsem dlouho nic nepřidala tak jako omluva je tu více kapitol doufám že si to užijete a přeju hezké prázdniny teda mě sice začnou až v uterý -.- ale co se dá dělat :D