Percy Jackson -Jeden bůh a polobůh

26. Kapitola ... plán

Scházení z hory bylo jednoduší než vycházení, jen jsem měl divný pocit, že nás někdo sleduje. Když jsme sešli z hory, potkali jsme lovkyně. „Kde jste byli?" zeptala se Thalie. „Už tu na vás čekáme nejmíň pět hodin.!" Stěžovala si Thalie „Měli jsme problém s Fantasosem" odpověděla Annabeth. „Měli bychom jít" řekl Zeus. „Máš pravdu, ale nejprve bychom měli vymyslet plán." odpověděl jsem. Když jsme vymysleli plán, šli jsme k zahradní galerii tetičky En. Náš plán byl takový: já, Zeus Annabeth půjdeme přímo k Atlasovi. Když nás k němu zavedou nestvůry. Lovkyně s Benem zaútočí ze zálohy. Pak nám odemknou pouta a Atlas bude obklíčen. Zapomněli jsme jen na jednu věc, ale bylo pozdě. Začátek plánu se opravdu vydařil, až na jednu chybu. Vzali nám zbraně. Doufali jsme, že si toho lovkyně všimly a nějaké nám šly sehnat, než zaútočí. Prošli jsme kolem věznicí. Když nás všichni uviděli, měli zklamané výrazy až na Tysona, který začal křičet „brácho!" Už jsme viděli Atlase. „Ale ale ale. Koho to tu máme. Nejvyššího boha, holku, kterou utekla a poloboha na které se váže proroctví." Zařval jsem „TĚĎ!" V tu chvíli se z lesů vynořily lovkyně, které zastřelily všechny nestvůry. Už zbyl jenom Atlas. Ben nám sundal pouta a odemkl všechny klece. Jen co je odemkl, k Atlasovi všichni přišli. Najednou Atlas vytáhl Diův blesk. „Vy jste bez zbraní a já mám tu nejsilnější zbraň v celém vesmíru." Podíval jsem se na lovkyně a všiml jsem si, že už mají toulec prázdný a já v kapse ještě pořád neměl meč. „ A teď vás všechny srazím a jako první začnu s tebou." Ukázal na mě. Najednou se kolem něho začala točit voda. To udělal otec. Poseidon kolem Atlase udělal vodní kouli. Atlas bleskem zničil kouli, ale také se i sám zelektrizoval, ale to mu moc nevadilo. Zamířil na mě. Najednou po Atlasovi vyběhl Tyson. Než si ho Atlas všiml, Tyson ho odhodil. Pak se najednou objevilo slunce. Zásluha Apollona. Oslepil Atlase. Atlas už byl vyčerpaný. Pak k němu přišel Zeus vzal si blesk a odkopl Atlase někam daleko. Pak nebylo po Atlasovi ani vidu ani slechu. Mysleli jsme si, že je po všem, než někdo Dia podkopl. „Moje helma!" křikl Hádés.