Percy Jackson -Jeden bůh a polobůh

Kapitola 11

Když jsem se probral, někdo mě nesl hlavou dolů, jako pytel brambor. Byl to obr, ale nebyl sám. Bylo jich asi dvacet a nesli i Annabeth a Dia. Oba byly odzbrojení a pořád omráčení. Zkusil jsem si vytáhnout propisku. Nevzali mi ji. Měl jsem ji pořád v kapse. Klikl jsem s ní a z propisky se stal meč. Zabodl jsem se do ruky, která mě držela. „AU!!!" Pustil mě. Až teď jsem si všiml, že to jsou kyklopové . Běžel jsem ke kyklopovi, který držel Annabeth a skočil jsem po něm. Než jsem se ale stihl zaútočit jeden z kyklopů mě chytil. Snažil jsem se z chycení vyprostit, ale kyklop mě stiskl ještě pevněji. „ Zlý polobůh." Hlas měl mohutný a silný. Byl plešatý a myslím, že měl modré oko. Než si všiml, že mám meč, změnil jsem si ho na propisku. „Kde ty mít meč!!"křičel zmateně „ Já neměl meč." Odpověděl jsem „Měl!!" „ Ne neměl." Hádali jsme se. „ Přestaň tam řvát !" křičel nějaký kyklop ve předu. Vzal mě zase hlavou dolů a šel dál. Annabeth se už probudila. Divím se, že až teď když jsem tu měl boj a ještě po té hádce s Kyklopem se probudí, když je tu ticho. Všimla si mě jak taky visím hlavou dolů. Zeus pořád ještě spal. Annabeth mi něco naznačila a já věděl co. Co budeme dělat? Pokrčil jsem rameny. Zeus se probudil a začal řvát. „Já jsem bůh mě nemůžete zabít!" jak originální pomyslel jsem si „Ale sežrat ano" řval někdo zezadu. Všichni se začali smát. Vešli jsme do jeskyně plné dalších kyklopů. Ten kyklop, který nás minule napomenul za tu hádku zařval: „nese se večeře!" Nechápal jsem, jak tolika kyklopům můžou stačit jen dva polobohové a jeden bůh. Pak jsem si všiml, že skoro každý kyklop nese minimálně jednoho člověka nebo poloboha. Někteří jich nesli i pět polobohů. Hodily nás všechny do vězení. „Co budeme dělat?" Zeptala se Annabeth. „Nevím, ale už to je podruhé na této výpravě, co mě chce někdo sežrat. Ale tentokrát jich je asi tisíc."