Percy Jackson -Jeden bůh a polobůh

13. Kapitola...Krátký odpočinek

Běžel jsem za Annabeth. Stále byla omráčená a tekla jí krev z nosu. Zeus nařídil kyklopům, aby Annabeth zanesli na ošetřovnu. Hned ho poslechli. Šel jsem za tím klukem, který se postavil vůdci kyklopů. „Kdo jsi?" zeptal jsem se. „Jsem Ben Tremplen"(nic jiného mě nenapadlo :D) , odpověděl. Začal jsem s dalšími otázkami: „Tebe zajímá řecká mytologie?" „ Jo a slyšel jsem, že v tomto lese žijí kyklopové tak jsem je chtěl vidět."odpověděl „ A proto jsi riskoval život ?" „ jo". „Kde ses naučil bojovat s lukem a šípem?" Pokračoval jsem. „Chodím na lukostřelbu. Jsem v tom celkem dobrý." „A kde máš rodinu?" „ Myslí si, že jsem u babičky, ale já šel do tohohle lesa." „ A nechceš nám pomoct na výpravě?"  navrhl jsem „Proč ne. Stejně mám čas jeden týden než si pro mě rodiče přijedou." „ A co babička ?" „ Neví, že jsem měl přijet." „ Když teda bude cestovat s námi donesu mu nějakou zbraň." přidal se řeči Zeus. „Dobře tak běž." odbyl jsem ho. „Bene, ty si jdi odpočinout." přikázal jsem mu. „ Já se jdu podívat na Annabeth."  Byla pořád omráčená, ale už nekrvácela. „Jak to s ní vypadá?" zeptal jsem se jedné kyklopky. „Je v pořádku, jen má mírný otřes mozku." Annabeth byla celá bledá, měla pod nosem zaschlou krev a rozcuchané vlasy, ale i tak vypadala skvěle. Podíval jsem se do jejího batohu a měla tam zelený lístek na kterém bylo stáno: Ahoj Annabeth musíte nám pomoct. Všechny bohy chytil Atlas. Jsme na hoře Othys. Pomozte nám.

Athéna

„Takhle nás přechytračil Atlas." Začala Annabeth  Byla už vzhůru, ale měla pořád přivřené očí. „Mučil Athénu až mu to nakonec podepsala. A já byla tak hloupá, že jsem tomu uvěřila. Mohla jsem si myslet, že to je past. Moje matka by takovou věc nikdy neudělala." Řekla smutně. „ To nemůžeš vědět. I bohové dělají chyby." „ Moje matka ne." Odsekla mě  Bohové ta je tak tvrdohlavá, řekl jsem si pro sebe. „Měla by ses prospat. Zanedlouho vyrážíme." „ Dobře." Souhlasila se mnou. Lehl jsem si na vedlejší lůžko a hned usnul. Ve snu jsem viděl Atlase jak si čte Kákosův dopis. „ A tomu mám jako věřit?!" Zařval. „Pošlete do temného lesa naše příšery!" rozkázal. Když jsem se probudil, něco nebylo v pořádku. Slyšel jsem výbuchy. Někde se bojovalo.