Slzy smutku smáčí nebe,
Propíjí ten vzdušný plášť.
V nitru sebe skrývat tebe,
Spustí z výšin steskný pláč.
Krátký život, prázdná studna,
Stěna s bílých kamenů.
Hluboká, a přec tak nudná,
Vyschlá voda pramenu.
Věřil že snad bude jiný,
Spravedlivý, klidnější.
Ten pobytný život divný,
Na planetě dřívější.
Pouhá studna, a už nic víc,
Jen Hory chladných kráterů.
Kouř tak dusný, pouze tisíc
Žijících tam Partnerů.
Odcházejí ,přestupují,
Cestují oblohou čar.
Někam jinam zavítají,
Kde životem není zmar.
Rovnice se opakují,
Jako šifry neznámé,
Nad hlavou ti poletují,
Slova dávno zadané.
Nezměníš to, je to dané,
Jako kniha vydaná.
Vše je dopodrobna psané,
Ach, ty studno posvátná.
ČTEŠ
SNY O TICHU
PoetryVíra je světlo co proudí v očích každého poutníka na jeho cestách. Ticho vládne v každém z nás a je jen na nás kdy a kde mu předáme žezlo moci a možnost vyjít ven na světlo a ukázat lék jež vlastní. Čarovnou krásu té čistoty. Čistoty ticha. Bezes...
