Smíš,
Snad jen jako smíšek smát se.
Ve sněhu proměnného února.
Smíš,
Snad jen jako zítřek v dálce.
Plánovat nad světem své osudy.
Smíš,
Snad jen jako dítě ptát se,
Kdy léto zemi znova políbí.
Smíš,
Snad jen jako ty sám sníš,
Si snít a už se nevzbudit.
ČTEŠ
SNY O TICHU
PoesíaVíra je světlo co proudí v očích každého poutníka na jeho cestách. Ticho vládne v každém z nás a je jen na nás kdy a kde mu předáme žezlo moci a možnost vyjít ven na světlo a ukázat lék jež vlastní. Čarovnou krásu té čistoty. Čistoty ticha. Bezes...
