Udupala jsem svého tvořivce,
Aby dnes už více netvořil,
Úplného bláznivce,
Proto na zdraví mě neohrozil.
Říkám, křičím,
Tak už dost,
Prosím ho jen o lidskost,
Nedokážu za den psát,
Básní pět a padesát.
Omlouvám se sama sobě,
Za to co bylo, je a bude ve mě,
Tvořivec je na porážce,
Rozplácnutý na podrážce.
U všech včelstev, dej mi pokoj,
Nechci v hlavě další souboj,
Nechci tam mít včelí roj,
Ani pokažený orloj.
A tak ho pucuju o rohožku,
Očisťuji svoji nožku,
A konečně v dešti běžím domů,
U všech hromů, u všech hromů.
ČTEŠ
SNY O TICHU
ŞiirVíra je světlo co proudí v očích každého poutníka na jeho cestách. Ticho vládne v každém z nás a je jen na nás kdy a kde mu předáme žezlo moci a možnost vyjít ven na světlo a ukázat lék jež vlastní. Čarovnou krásu té čistoty. Čistoty ticha. Bezes...
