Unpredictable

6. The meeting

Od jejich posledního setkání se Caroline Tomovi systematicky vyhýbala. Komunikaci s ním udržovala přes e-maily, telefon a Facebook, už se v žádném případě nepokoušela znovu zvonit u jeho dveří nebo ho doprovázet na tiskovky či jiné PR akce.

Pokud se konala nějaká událost, která vyžadovala přítomnost jich obou, předjednala vždycky všechno dopředu s pořadateli a potom se schovala někde v koutku, případně se vytratila dřív, než si jí někdo všiml a raději si zařídila práci jinde. Nebyl jejím jediným klientem, takže se s chutí soustředila i na další práci.

Tom její počínání nijak nekomentoval, asi mu vyhovovalo, že ji nemá za zadkem a ona se snažila ve všech směrech, aby se v médiích objevoval jako ta největší celebrita, coby ten nejvíc sexy, nejúchvatnější, nejšarmantnější, nejvtipnější ze všech.

Zároveň jí od něj dál chodilo na účet nemalé množství peněz, což značilo, že je s její prací nejspíše spokojen.

Byla tomu ráda, neboť jejich poslední setkání bylo všechno jen ne milé. Stále musela myslet na jeho ledově chladné oči, blýskající se jen velmi těžko zadržovanou agresí... na povýšená gesta a urážlivá slova. To nebyl ten Tom, který si ji před pár lety najal...

Koneckonců, nebyl by zdaleka první ani poslední z jejích klientů, koho zkazila sláva a peníze. Mladý kluk ze slušné rodiny, který náhle přičichne k penězům, rychlým autům, drahým hodinkám, večírkům s celebritami, k drogám a alkoholu, kluk, který najednou vidí, že se mu dívky vrhají do náruče, že chlapci chtějí být jako on... to je tak klasický příběh až to nudí. Takový kluk snadno dojde k doměnce, že může všechno, že mu svět leží u nohou.

A Tomovi ten svět u nohou skutečně ležel. V podstatě by už její služby ani nepotřeboval, jeho kalendář byl tak plný, že nejspíš bude další nabídky pro zaneprázdněnost odmítat tak do roku 2020. Kam se podívala, tam byla na titulní stránce jeho tvář, kudy šla, tam se o něm někdo bavil. Kde se objevil, davy šílely. A milovaly ho i přesto, že se poslední dobou choval jako totální prase.

Vyšňupal toho koksu už tolik, že mu byl jeho vlastní mediální obraz ukradený? Byl si tak moc jistý svou slávou? Každopádně měl vyděláno na několik životů dopředu. I kdyby se teď rozhodl přestat pracovat a zbytek života propít a profetovat, asi by mu ještě dost peněz zbylo. Ale přitom on toužil jít výš a výš - svou honbou za slávou a pozorností se stal naprosto posedlý.

Zamyšleně šla po chodníku v centru Londýna, v blízkosti jednoho z místních nově zbudovaných office parků, kde měla mít tu nejpodivnější schůzku svého života. Podpatky jejích nových superdrahých lodiček od Jimmyho Choo klapaly po dlažbě, zatímco kráčela s hlavou zvrácenou lehce vzhůru, jak četla vývěsní štíty restaurací a kaváren v přízemí supermoderních kancelářských komplexů, aby našla tu správnou. Hlavu měla plnou pochmurných myšlenek - na setkání se vůbec netěšila. Tušila totiž, že se určitě  nedoví nic hezkého.

Po chvíli nad jedním vchodem konečně zahlédla notoricky známé logo Starbucks Coffee, takže ještě krátce zkontrolovala svůj vzhled v odrazu skla dveří a s tichým povzdechem vstoupila dovnitř.

Bylo kolem třetí hodiny odpolední, takže kavárna byla poloprázdná, nával, který bývá kolem oběda, už pominul, proto Caroline mezi těmi několika hosty snadno našla osobu, která na ni čekala. Seděla u rohového stolku se dvěma polstrovanými křesly a stál před ní velký hrnek s capuccinem.

Měla husté, středně plavé vlasy, které jí v dlouhých vlnách padaly až někam do poloviny zad. Byla štíhlá a drobná, na sobě měla krémově bílé pouzdrové šaty a k nim ladící lodičky. Šperky i kabelku měla decentní, zkrátka anglická mladá dáma se vším všudy. Její modrozelené oči jí byly povědomé - to proto, že téměř každý den vídala člověka, který měl velmi podobné.