Unpredictable

11. Broken doll

V téhle kapitole je Loki fakt hodně, hodně zlý. Kdo na to nemá žaludek, ať to nečte :-) Pokud neuposlechnete varování, tak potom nebrečte ;-)

******************************

Právnička Christine Green seděla za stolem ve své honosně zařízené kanceláři, četla ve spisu svého posledního případu, aby byla na příchozího připravená a netrpělivě poťukávala perem do desky masivního dubového stolu. Tenhle případ byl opravdu tučným soustem - a pokud ona bude úspěšná - a byla si jistá, že bude, slušně se na tom napakuje.

Z pečlivě upraveného drdolu se jí co chvíli uvolnil pramínek blonďatých vlasů, který si trochu naštvaně zastrkovala za ucho, když se konečně ozvalo zaklepání na dveře. Pohledem zalétla k hodinám na stěně - bylo přesně jedenáct dopoledne. Ještě rychle zkontrolovala pohledem svůj odraz v okně vedoucím do rozlehlého parku - její makeup i krémově bílý kostýmek vypadal bezchybně jako vždy.

"Dále," řekla netečným tónem a zvedla oči k příchozímu. Věděla, kdo za ní má přijít, ale přesto ji teď muž, který za sebou zavřel těžké polstrované dveře a stanul na prahu, docela překvapil.

"Jsem Thomas Hiddleston. Vaše sekretářka mě poslala dovnitř," promluvil dotyčný a s dokonale nacvičeným společenským úsměvem nabídl svou dlaň k potřesení. Christine se vším vypětím zachovala dekorum - ten chlap vypadal snad ještě líp než v televizi nebo na fotkách.

Namakaný, ale jen tak akorát, nic přehnaného, vysoký, s perfektním sestřihem na zrzavohnědých vlasech, ocelově modré oči. Dokonale padnoucí černý oblek. Bezchybně naleštěné boty. Ztělesněné bohatství a úspěch - tak jak to měla ráda.

Vstala ze židle a s profesionálním úsměvem  podala muži svou pravici.

"Christine Green. Už jsem na vás čekala. Prosím posaďte se," odvětila a ukázala příchozímu kožené polstrované křeslo naproti jejímu stolu. Thomas se usmál a přijal nabízené místo.

"Děkuji," odtušil a v jeho úsměvu bylo něco, co ji  na okamžik vyhodilo z konceptu.

"Dáte si čaj? Nebo kávu?" začala zdvořilostní konverzaci a sama usedla zpět za stůl. Muž proti ní zavrtěl hlavou a přísně semknul rty.

"Ne, děkuji. Prosím přejděte k věci - do telefonu jste mi odmítala cokoli říct, tvrdila jste, že je nutné se osobně setkat. Tak o co jde? Nemám moc času nazbyt," odvětil stroze a vyčkávavě na světlovlásku pohlédl.

Advokátka si urovnala límeček bělostné halenky, odložila drahé pero značky Mont Blanc na dřevěný stojánek a rozložila před sebou jednu ze zavřených složek, položených na okraji stolu. Odkašlala si.

"Pane Hiddlestone... kontaktovali mě rodiče jisté Sharene Grantové. Vzpomínáte si na tu dívku?"

Thomas zvrásnil čelo a zamyslel se. Potom zavrtěl hlavou.

"Prý jste ji vzal na večeři a potom k sobě domů," napověděla mu právnička, ale Tom se jenom pobaveně uchechtnul.

"Takových bylo. Vážně si nepamatuju jméno každé z nich," odvětil s úsměvem a pohodlně si založil paže na hrudi.

"Téhle dívce bylo ale teprve čtrnáct let. Oslovil jste ji na autogramiádě po promítání filmu Přežijí jen milenci," odvětila Christine a zvědavě vyčkávala, co na to Thomas odpoví. Opět se na chvíli odmlčel, načež se znovu pousmál.

"Jo tahle... ta mi ale řekla, že je jí patnáct, milá Christine. Na tomhle mě nepotopíte," řekl s převahou.

"Možná vám to řekla, možná ne. Každopádně je jí opravdu čtrnáct," pronesla právnička a na okamžik se zahleděla do složky před ní.