Všichni něco čekají,
Že se člověk podmaní.
Ale já chci bojovat,
Nejen slepě vyčkávat.
Když odejdu z naší řady,
Budou mě mít pořád rádi?
To, otázka těžká je,
Jestli tohle přežije.
Zvláštnosti a nějaké výjimky,
Nezapadá do té skříňky.
Už jsi jiná, už jsi sama,
Tady nejsi odteď doma.
Tohle to je jistý konec,
Ted možná zazvoní zvonec.
Ale já se nevzdávám,
Bojuju a vyhrávám.
Získám zpátky svoje místo,
I když jsem teď někde nízko.
Vy co s teď smějete,
Za chvíli se klaníte.
Omlouváš se, chceš odpustit,
To nemůžu dopustit.
Chybovat je lidské, tak se říká,
Proč tolik lidí naříká?
Když jsem plakávala já,
Nikoho to nezajímá.
Proč pro druhé slzy ronit,
Když umí jen lidi zranit.
To že se mi omlouváš,
Neznamená, že můj soucit máš.
Pro mě žádné pochopení,
Teď nejsem já, kdo slzy roní.
Když jsem poprosívala já,
Nikoho to nezajímá.
Když teď prosíte vy mě,
Nic z toho se nestane.
Nabídnu, svou ruku vám,
Ale už se nepoddám.
Pomoc, není odpuštění,
Je to jenom ujištění.
Až budete v nouzi vy,
Pomůžeme rádi ti.
