Všechno kolem jede dál,
Proč jen můj čas vždycky stál?
Všichni teď jdou cestou svou,
Proč nemůžu najít mou?
Nikdo na mě neohlíží,
Jak postavám tam za mříží.
Pro všechny jsem jenom prach,
Ale já už nemám strach.
Zvládnu to, a klidně sama,
Prohlásila jedna dáma.
Naděje teď ze mě plane,
Slunce se k mým nohou klane.
Jednou, možná za pár let,
Budou všichni rozumět.
Najdou všechna pochopení,
Že se jim všechno neklaní.
Budu to já, kdo za tím stál,
Budu říkat jak ve mě oheň plál.
