Co když vím, že chci psát,
Ale nenacházím slova,
Která by mi řekla jak hrát,
Jak stále nezačínat znova.
Už několikrát jsem překročila start,
Ale cíl vždy minu,
To je takový standart,
Že všeho mám jen polovinu.
A náhodné řádky,
Náhodné verše a rýmy,
Co zní jak dveře do pohádky,
Ale přitom se hned za dveřmi dýmí.
A propast po každém slovu,
Je hned zaplněná dalším,
Je to jak při úspěšném lovu,
Kdzy slova na sebe návrším.
A nevím jak to popsat,
Je to jako vítr ze srdce,
Je to jako dále už nehledat,
Protože díky tomu už sem našla přece.
