nový start do života

23 1 0
                                    

Když jsme došli na recepci, tak na nás sestřička koukala a nechápala. "Dobrý den tady moje přítelkyně, asi bude už rodit" řekl vystresovaný Jakub a Dominik tam jen stál. "Dobře, poprosím tady slečnu o doklady a termín porodu" řekl sestřička a Kuba jí vše podal. "Ale vy jste v devátém  měsíci teď a máte termín až za měsíc" řekla zmateně a dívala se do papírů. "Jak asi vidíte, jak bude rodit už teď" řekl Dominik a ukázal na mě. Sestřička se na mě jen podívala a já dýchala, jako o život. "Dobře, teď tady slečnu umístíme na pokoj" řekla sestřička a  pomohla mi dojít na pokoj. Kluci šli s námi a Domča mi v pokoji položil tašku. Já si lehla na postel a jen zhluboka dýchala. Dominik seděl na židli a Kuba jen vynervovaný chodil po místnosti. Já jsem jen ležela a zhluboka dýchala. Když tam bylo ticho, tak se rozrazili dveře a v nich moje mamka společně s Pepou. Mamka mě ihned šla obejmout a Pepa položil květiny na stůl. "Tak co, jsi v pořádku?" Zeptala se a pohladila mě po tváři. "Jo, jenom mám šílený bolesti"řekla jsem a pousmála se. "Aspoň je tady s tebou Kuba" řekla potichu a usmála se. "Jsem rád, že tady je" řekl Pepa a pozdravil se s klukama. Já jsem pouze ucítila obrovský nátlak a zařvala jsem bolestí. Všichni se na mě podívali a Jakub zavolal sestřičku, ta ihned doběhla a vyvedla Pepu s Dominikem na chodbu. Mamka u mě stála a hladila mě po ruce. Přišla paní doktorka a podívala se na mě. "Máte silné kontrakce?" Zeptala se a já kývla na souhlas. "Za chvíli budete asi rodit" řekla a podívala se na Jakuba, co vypadal, jako kdyby měl omdlít. Já jsem jen kývla na souhlas a jen zhluboka dýchala.

*Po porodu*
Ležela jsem a dýchala, jako o život. Připadala jsem si, jako kdybych měla mít každou chvílí zástavu. Kuba vedle mě seděl a se slzami v očích mě hladil po ruce. Já jsem se usmála a v ten moment mi přinesla sestřička malou. Dala mi ji do náruče a já jsem jen začla brečet. Byly to slzy štěstí, Kuba mě chytl za ruku a usmál se. Když jsem chovala malou, tak za námi došli kluci. Byl tam Pepa, Dominik, Radek, Robin, Tomáš, JS a Martin. Dominik šel jako poslední, takže zavřel dveře od pokoje. Všichni se ke mně nahrnuli a začli šišlat na malou. Já se jen usmála a Dominik se mezi nimi procpal až ke mně dopředu. "Uhněte, oblíbenej strejda Citta jde" řekl pyšně a já mu malou podala do náruče. On ji začal chovat a pohupoval s ní. Já se jen usmála a Pepa si sedl ke mně. "Tak co Baru, jak ti je?" Zeptal se a dal mi pusu na čelo. "Jo, je mi mnohem líp" řekla jsem s úsměvem. "Ty jsi měla termín až za měsíc nějak, že?" Zeptal se Robin a já kývla na souhlas. Podívala jsem se na Tomáše, co měl malou v náruči a ostatní na ni šišlaj. "Jak se vůbec jmenuje?" Zeptal se Martin a já se podívala na Kubu. "No o jménu jsme zatím neměli čaš přemýšlet" řekl s úsměvem. "Co takhle Barunka, po mamince?" Navrhl Domča a já se usmála. "Takhle budu mít doma dvě krásné ženy" řekl Kuba s úsměvem a dal mi pusu. Já se usmála a zase měla malou v náruči. Když jsme tam tak všichni seděli, tak tam došla jedna žena. Byla nižší a měla kratší blonďaté vlasy. Na sobě měla brýle a úsměv na tváři, když tam došla, tak se na ni začal Dominik usmívat. "Dobrý den paní Vlčková" řekl Dominik s úsměvem a já nechápala. "Vlčková?" Zeptala jsem se nechápavě a Kuba se usmál. "Baru, tohle je  Radka Vlčková, moje mamka. Mami, tohle je Barbora Andreasová, moje přítelkyně" řekl Kuba s úsměvem a jeho mamka mi podala ruku. "Tak to ty jsi ta krásná, milá a úžasná dívka, o které mi Kuba básnil" řekla s úsměvem a já jí úsměv vrátila. "Ano, jsem" řekla jsem s úsměvem a ona mi úsměv též vrátila. "Ahoj mami" řekl Kuba a ona mu dala pusu na tvář. "Ty než se ozveš, tak si stihnu klidně zaběhat maraton" řekla s úsměvem a Kuba se pousmál. "Měl jsem práci"řekl a já jsem se podívala na Barunku. Ta spala, takže jsem naznačila klukům, aby se utišili. Ti ihned ubrali na hlasitosti a já se jen usmála. "Pustí tě zítra?" Zeptal se Kuba a já pokrčila rameny. "Mohli by mě pustit" řekla jsem a Domča si sedl k nám. "Tady jsem ti donesla květiny, aby jsi se cítila lépe" řekla Radka a já se jen usmála. "Děkuji, to jste nemusela" řekla jsem s úsměvem na tváři a začla usínat. "Asi tě necháme odpočinout a stavíme se k tobě zítra, jestli tě pustí" navrhl Pepa a ostatní kývli na souhlas. Kluci začli odcházet a zůstala tam jen Radka a Kuba. "Můžeš mi klidně tykat" řekla s úsměvem a já kývla na souhlas. "No nic, asi tě tu necháme, aby jsi se prospala zlato" řekl Kuba a dal mi pusu na tvář. "Dobře, zítra mě snad pustí" řekla jsem a promnula si oči. Došla sestřička a odnesla Barunku do místnosti, kde byli i ostatní miminka. Já jsem zavřela oči a během sekundy usnula.

Další část je tuu🫶🏼

Pouto Lásky //YzomandiasKde žijí příběhy. Začni objevovat