Když jsem k němu byla otočená, tak mi hleděl do očí. Byla jsem celkem mimo a též mu hleděla do očí. "Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se, aniž bych mu přestala koukat do očí. "Tvoje rty" řekl potichu a políbil mě, já jsem se jen zarazila a polibek mu vrátila. On se usmál a začal mě líbat, nechtěla jsem jeho rtům podlehnout, ale nešlo to. Začla jsem spolupracovat a on mě líbal víc. Jeho rty byly tak měkké a tak sladké, nešlo jim odolat. Naše rty byly spojeny a nechtěly se od sebe oddělit. Stála jsem na špičkách a on mě chytl kolem pasu. "Pořád tě chci Baru" řekl potichu a odtáhl se. Já se mu jen podívala do očí a sedla si na postel. "Já tebe taky, ale prostě ten strach, že se něco stane" řekla jsem potichu a sedl si ke mně. Dal ruku na tu mojí a já se opřela o jeho rameno, dívala jsem se na zeď a mlčela. "Já vím, že jsem to v tom klubu tehdy posral a taky to, jak jsem na tebe vyjel na tý chatě" řekl a já se na něho podívala. "Ale chci to vše napravit a žít s tebou život, kterej si dlouho přeju, mít rodinu, děti, manželku, společný dům" řekl a podíval se na mě. "Já chci, abychom byli šťastní, my oba" řekla jsem potichu a on mi jen dal pusu na čelo. V ten moment se rozrazili dveře a v nich Dominik, co na nás koukal, jako na svatý obrázek. "Jdeme skládat ty věci pro mimčo?" Zeptal se a sepl si vlasy do culíku. My kývli na souhlas a Kuba se začal zvedat, já jsem chtěla taky, ale ucítila jsem neskutečnou bolest. Sedla jsem si a chytla se za břicho, Kuba ke mně došel a klekl si přede mě. "Jsi v pohodě Baru?" Zeptal se a jen mě chytl za ruku. "Jo, jen jsem ucítila křeč" řekla jsem a radši seděla. "A nemáš za chvíli termín?" Zeptal se Dominik a začal vyndavat postýlku. "Ne, ten mám asi v prosinci, myslím" řekla jsem a ujistila se na papírku. Kluci šli skládat postýlku a já jen seděla na posteli, rychle jsem dýchala a snažila se uklidnit. Seděla jsem tam a sledovala kluky, co skládají postýlku. Nebo spíš, Kuba skládal a Dominik mu četl manuál. "Ty kreténe, to patří sem a né tam" řekl Dominik a vrazil mu návod před oči. Kuba protočil očima a dal to na správné místo. Kluci to skládali dál a já se jen usmívala. Když dávali poslední díl, stoupli si a podali si ruce. "Dobrá práce Citta" řekl Kuba s úsměvem a on se jen usmál. "Teď se můžete pustit do přebalovacího stolku" řekla jsem s úsměvem a ukázala na krabici. Oni to ihned otevřeli a pustili se do toho. Já je stále sledovala a usmívala se, do té doby, než mě opět chytla ta neskutečná bolest. Zhluboka jsem dýchala a snažila se to rozdýchat. Kluci dál skládali a já je jen sledovala. Když jsem je tak sledovala, tak jsem ucítila strašný tlak. Zvedla jsem se a Dominik se na mě ihned podíval. "Mmm, Jakube?" Zeptal se Jakuba a ten zvedl hlavu. "Hm?" Zeptal se Kuba a podíval se na mě. Já nechápala situaci a podívala se pod sebe. Pod sebou jsem viděla vodu a ihned mi to došlo. Dominik bleskově vstal a ihned mi začal balit věci. Já jen rychle dýchala a opřela si ruce o nohy. "Hlavně dýchej" řekl a snažil se mě uklidnit. Dominik přiběhl za náma s taškou a Kuba mě vedl do auta. Já jen rychle dýchala a sotva stála na nohou. Kuba mi otevřel dveře a já nasedla do auta, Dominik si sedl za volant a Kuba vedle mě. Chytl mě za ruku a já jen rychle dýchala, Dominik se rozjel a jeli jsme do nemocnice. "Do prdele, kde je tady nemocnice" řekl Dominik a hledat na navigaci nemocnici. Když ji našel, tak se vydal podle navigace. Já jen seděla a dýchala, jako o závod. Takovou bolest jsem snad ještě nezažila. Kuba mě držel za ruku dál a uklidňoval mě. "Baru, hlavně dýchej za chvíli jsme tam" řekl Dominik a jel dál. Já jsem jen zhluboka dýchala, ale ta bolest nešla přejít. Asi po třech minutách bloudění centrem Liberce, jsme uviděli ukazovatel na nemocnici. Dominik se rozjel, jako o závod a zatočil k nemocnici a zaparkoval. Vystoupil z auta a vzal mi tašku, já jsem otevřela dveře a Kuba mi pomohl se postavit. Šli jsme dovnitř na recepci a já začla opět cítit tu bolest.
