Leželi jsme s Kubou na posteli a mazlili jsme se. Tohle mi na našem vztahu chybělo nejvíc. Ležet spolu a být v objetí toho druhého, aniž bych si toho všimla, tak už bylo něco kolem 22:30 tady upřímně ten čas utíká více, než v Česku. Kuba se začal zvedat z postele a já též. "Baby, nachystej se pomalu" a já s jeho slovy tak učinila. Začla jsem se oblékat a chystat. Asi o půl hodiny později jsem byla vysprchovaná a nalíčená. Začla jsem si vybírat co na sebe. Netušila jsem, zda mě opravdu požádá o ruku, nebo jen mi dá nějaký dárek. Vzala jsem si proto černé upnuté šaty, které mi byli lehce pod kolena a k tomu náušnice. Když jsem byla nachystaná, dala jsem si ještě náhrdelník, co mi dal tehdy Jakub k našemu výročí a začla jsem si vybírat boty, vzala jsem si tenisky, protože jsem přeci jen stále nevěděla kam jdeme. Po chvilce vylezl z koupelny Jakub a začal se n mě dívat. "Seš strašně krásná lásko" řekl s úsměvem a dal mi pusu. Já se usmála a on se začal chystat, já šla ještě na rychlo do koupelny si upravit vlasy.
*Z pohledu Kuby*
Když Bára odešla do koupelny, začal jsem se oblékat a chystat. Vzal jsem si bílou košili a černé kraťasy, na kterých mě doplňoval Dior pásek. Vzal jsem si náušnici a také svůj chain, bez toho se nehnu nikam. Dal jsem si také svůj oblíbený parfém a samozřejmě jsem nesměl zapomenout na prsten. Klekl jsem si ke kufru a začal ho hledat, když jsem ho našel, s úsměvem jsem ho dal do zadní kapsy a mohl jsem čekat s úsměvem na posteli na Barunku.
*Z pohledu Báry*
Když jsem vyšla z koupelny s copánky, podívala jsem se na Kubu, křty seděl na kraji postele a sledoval mě. Šel ke mně a dal mi pusu na rty, já polibek protáhla a začla ho líbat. On se však odtáhl a s úsměvem mi chytil ruku, s úsměvem na tváři jsme se vydali z hotelového pokoje, šli jsme chodbou a následně ze schodů. Jakmile jsme prošli hlavními dveřmi, teplý vzduch mě obklopil a s Kubou jsme šli asi očividně na místo, kam mě chtěl vzít. Já byla strašně nervózní, ale zároveň nadšená. Nevěděla jsem, co mě čeká, s jeho rukou v té mé jsme šli po chodníku, který směřoval k pláži a já si užívala každou chvíli. Podívala jsem se na telefon a bylo něco kolem 23:40. Já jsem se pouhým okem podívala na Kubu, kterému úsměv zářil na tváři. Došli jsme na pláž a já se dívala na moře kolem nás a lampy svítící mezi palmami.
*Z pohledu Kuby*
Když se Bára dívala kolem, tak jsem vycítil tu příležitost. Kleknul jsem si před ní a začal se na ni dívat, byla jako zářící diamant v tom světle. Když se na mě otočila, tak jsem se usmál a stekla mi slza po tváři. "K-Kubo? Co to děláš?" Zeptala se mimo a pak jí to došlo.
*Z pohledu Báry*
Když jsem byla otočená na Kubu, co přede mnou klečel, tak mi to začlo vše dávat smysl. Už během letu byl trošku nervózní a proto ho nechtěli pustit přes kontrolu. "K-Kubo co to děláš?" Řekla jsem a všimla si jeho slzy. Ten se na mě usmíval a vzal do svých rukou ty mé.
*Z pohledu Kuby*
Když jsem držel ve svých rukou ty její, můj tep se zrychlil o sto šest. Zhluboka jsem se nadechl a začly se mi třást ruce, Bára se mi dívala do očí a hladila mi ruce jejími palci. "Víš Baru... Za tu dobu našeho vztahu, jsem si uvědomil, že je mezi námi něco víc, než jenom vztah. Že je mezi námi i pouto, které nejde jen tak přetrhnout. Je to jako silné pole, co nejde překročit a ani zničit. Tak vnímám naši lásku.. Každé ráno, co jsem se probudil vedle tebe, bylo moje nejoblíbenější. Každý den s tebou, byl pro mě výjimečný. Potom... Potom jsi z mého života odešla.. bylo to pro mě jako ztratit kus sebe, protože ty jsi byla celou dobu ten chybějící kousek v mém životě.. potom jsi odešla znovu.. a to jsem si myslel, že můj život nemá smysl.. snažil jsem se najít odvahu za tebou jít, ale nedokázal jsem to... Začal jsem brát drogy a to bylo pro mě v ten moment jediný vypínač, jak na tebe zapomenout, ale časem mi došlo, že bez tebe nedokážu žít a že tě potřebuji... Do toho jsem se pohádal s Dominikem, protože mi říkal ať za tebou jdu, ale já nešel.. udělal jsem to až před nějakou dobou.. a nelituji toho. Jsi moje všechno, můj klíč k srdci a můj smysl života Baru..." Dořekl jsem a vyndal krabičku, kterou když jsem otevřel, tak v ní byl prsten s diamantem. "A proto, bych si moc přál, kdyby jsi se stala mou ženou a doprovázela mě ve svém životě a proto se tě chci zeptat Barboro Andreasová. Stala by jsi se mnou ženou?. Mou Vlčkovou? *Dořekl jsem a se slzami v očích jsem čekal na její odpověď, slzy v jejích očích stoupaly a kývla na souhlas. "Ano.. ano stala" řekla a s úsměvem začla brečet. Já se usmál a s rozklepanými rukami jsem jí nasadil prsten na prsteníček. Stoupl jsem si a přitáhl jsem si jí k sobě. Políbil jsem ji a držel ji kolem pasu. Ona se usmála a začla spolupracovat, ruce dala kolem mého krku a já ji s úsměvem zvedl do vzduchu a držel ji pevně. Ona mě objala a naše rty se neodlepili. V ten moment mi došlo, že nebudu už jen otec, přítel a i nejlepší kamarád. Ale budu otec, milující manžel a nejlepší kamarád. A že ona je můj smysl života a proto jsem si ji tehdy v tom klubu vybral ... Protože ona byla výjimečná a ne jako ty ostatní. Vždycky jsem věděl, že ona bude ta pravá, a taky že byla. Ona je ta pravá a já jsem rád, že jsem se mohl stát součástí jejího života..
Další část❤️🩹
