Stáli jsme na balkóně a kouřili cíga. Tomáš seděl opřený o zeď a já s Robinem jsme stáli opření o zábradlí. Během chvíle se otevřeli dveře od balkónu a v nich Kuba. "Vše je sbaleno, jak pro Barču, tak i pro malou. Jo a Baru? Sbalil sem ti i ostatní boty" řekl Kuba s úsměvem a my cíga típli. Šli jsme dovnitř a každej vzal něco, tedy až na mě. Já jsem vzala Barunku do kočárku a svezla se výtahem dolů. Kluci to vzali po schodech a já mezitím byla venku. Čekala jsem na majitele, až si převezme klíče. Ten došel a já se na něho usmála. "Dobrý den, tady vám nesu klíče od bytu" řekla jsem s úsměvem a on mi úsměv oplatil. "Děkuji paní Andreasová, ať se vám v novém bytě daří" řekl s úsměvem a odešel. Já se usmála a stála před bytem , kde jsem jezdila na místě s malou. Kluci postupně pokládali krabice vedle sebe a Dominik donesl poslední krabici. Kuba ještě šel nahoru s Robinem a o chvíli později donesli postýlku. Tu opřeli p dodávku a pak ještě šli pro přebalovací stolek. Ten když donesli, tak se otevřela dodávka a začli se tam všechny ty věci dávat. Já sem byla u Barči a sledovala kluky, jak to tam skládají. Po chvilce tam vše bylo a dodávka se zavírala. "Já jedu s Tomem a vy tři jedete spolu" řekl Robin a my kývli na souhlas. Šla jsem společně s kočárkem k benzu a čekala, než ho Kuba odemkne. Mezitím jsem si vzala Barunku do náruče a Domča mi pomohl složit kočárek. Kuba auto odemkl a taktéž odemkl kufr. Domča do něho dal kočárek a já jsem zalezla s malou dozadu. Dala jsem ji do autosedačky a připoutala ji. Já se též připoutala a kluci mezitím nasedli. Nastartoval se motor a oba se připoutali. "Hlavně jeď normálně, je tady dítě" řekl Dominik a podíval se na Barunku. Ta na něho koukala a usmívala se. Kuba vyjel hned za klukama a vydali jsme se na zdlouhavou cestu do Pardubic. Ona ta cesta není nějak dlouhá, ale asi ty dvě hodiny určitě. Seděla jsem a byla hlavou opřená o okýnko. Kuba si pustil písničky, ale nedal je nahlas, spíš tak jakoby pro broukání. Dominik se tam fotil a já se usmívala. Chvílema jsem koukala na Barunku, co spala. Já jsem zapla telefon a scrollovala tik tok. Zastavili jsme na benzínce a já jsem jen koukala, kde jsme. Kuba vystoupil a zapálil si cígo, já jsem seděla v autě s Dominikem a oba jsme mlčeli. "No nic, já si jdu taky zapálit" řekl Dominik a vystoupil z auta ven. Já jsem taky vystoupila a opřela se o Kubovo rameno. On se na mě sladce usmál a dal mi pusu na čelo. Já jsem mu ukradla z kapsy krabičku a vytáhla si jedno cígo. Krabičku jsem do kapsy vrátila a dala jsem si cígo do pusy. Kuba mi ho zapálil a zapalovač si dal zpět do kapsy od tepláků. "Mám menší otázku, zítra přijede teda tvoje mamka do Pardubic, nebo jedem za ní do Tábora?" Zeptal se Kuba a já pokrčila rameny. "Asi bych řekla, že přijede na návštěvu" řekla jsem a on kývl na souhlas. Potáhla jsem si z cigerety a mezitím jsem koukala na okolí. Když jsme tam tak stáli, tak jsme uviděli Dominika, jak vychází z benzínky a v puse má cígo. Čuměli jsme na něho celkem nechápavě a on na nás jen koukal. "Co je, musel sem si koupit zásoby" řekl a dal si do kapsy cíga. "No a mně si nekoupil, víš že mi pořád dlužíš?" Zeptal se Kuba a Dominik se nevinně usmál. "Vim, ale nedam" řekl s úsměvem a já mezitím dokouřila cígo. Sedla jsem si do auta a koukla jsem na Barunku. Ta byla vzhůru a koukala kolem sebe, já se na ni usmála a dala jí chrastítko. Mezitím nastoupili kluci do auta a mohli jsme opět vyjet do Pardubic. Tomáš s Robinem už asi v Pardubicích byli, takže jsme měli spoždění. "Teď mi psal Robin, že už dávají nábytek k tobě na byt" řekl Dominik, co držel telefon v ruce a Kuba kývl na souhlas. Jeli jsme po dálnici a já jen sledovala ostatní jedoucí auta kolem.
*V Pardubicích*
Cesta utekla poměrně rychle a už jsme se necházeli v centru Pardubic. Dosti mi to tu chybělo a upřímně, jsem ráda zpět doma. Jeli jsme kolem místa, kam jsme chodili s Jakubem na procházky a začli se mi vybavovat všechny ty vzpomínky. Ačkoli jsem si nemyslela, že to někdy řeknu, ale jsem opravdu ráda, že jsem se k němu i přes to všechno vrátila. To on je ten, co mi dokázal zašít všechny rány na srdci a uvědomit si, že láska existuje. Zastavili jsme před Kubovým bytem a já se nad tím usmála. "Jako by to bylo včera, kdy jsme šli poprvý k tobě na byt" řekla jsem s úsměvem a Kuba se usmál. Vypnul motor a všichni tři vystoupili. Kluci mezitím dali všechny věci nahoru a já vytáhla Barunku z auta. Vzala jsem ji do náruče a Dominik vytáhl kočárek. Vzal ho do ruky a Kuba zamkl auto. Přešli jsme silnici a vydali se dovnitř paneláku.
