Kousnutá Alfou 2

10. Kapitola Moonstars 2

,,To jsou úroky, má drahá. A ta noc s tebou by vynulovala jistou službičku, kterou mi dluží." Nestihl skoro ani doříct větu a já mu do ní skočila.
,,Jakou službu ti dluží?" On se jen usmál a klidným hlasem dál pokračoval.
,,Život za život."

★☆★☆★☆

,,Jako že chcete aby někoho zabil?" Doufala jsem naivně.
,,Ale no tak, drahá, nebuď hloupá. Dluží mi svůj život. Vlastně máš pravdu, jedna noc s tebou je málo za jeho život." Tak teď nevím, jestli se nemám urazit.
,,Zabiju tebe." Namířil na mě zbraní a ve mě hrklo.
Lukas se smýkal a snažil se dostat z provazů, ale marně.

,,K čemu ti má smrt bude?" Snažila jsem se.
,,Nezajímáš mě, ale ON bude trpět. Tvůj malej bráška zaplatí za své chyby. To ho snad naučí." Začal se smát a přiložil prst na spoušť.
Takhle jsem si konec nepředstavovala.

,,Poslední přání?" zachraptěl. To je moje záchrana. Snad mi z těch nakoukaných vánočních pohádek něco utkvělo v hlavě.
,,Přeji si... chci... chci souboj. Na život a na smrt. Bez zbraní. Jen ty a já." řekla jsem jistě a doufala. Zamyšleně si promnul bradu a pak se zašklebil.
,,Když vyhraju já, necháš mě i bratra odejít a smažeš jeho dluh." můj sebejistý tón doprovázelo klepání nohou.

Čekala jsem, co řekne. Mám vůbec šanci ho porazit?
,,Dobrá, souhlasím..." Ano, jo!!!
,,...ale..." Tyhle "ale" neznačí nikdy nic dobrého.
,,...když prohraješ ty, zabiju tvého bratra a ty budeš mou... společnicí, slušně řečeno. Takže, plácneme si?" Ptal se a já ztratila jistotu. Sakra, mám na vybranou?

,,Anno, nedělej to. Podvede tě." křikl Lukas než mu nějaký chlap opět zacpal pusu roubíkem, který se mu povedlo na chvíli vyndat. Proč mi řekl Anno?
,,Takže, Anno, plácneme si?" zeptal se mým směrem.
Nejistě jsem vložila svou malou ruku do té jeho pracky a doufala, že mi jí nerozdrtí.

,,Výborně, máš patnáct minut. Zamkněte to tu." První část byla mířená na mě a druhá na jeho poskoky.
Nechali nás tu samotné a já začala Lukasovi rozvazovat provazy.
Začala jsem rukama a pak pokračovala složitým uzlem na nohou. Mezitím si Lukas sám vyndal roubík z pusy.
,,Zbláznila ses. Plácla sis s králem všech podvodů, ty jsi..."
,,Já nejsem ta, co se uvrtala do dluhů, ty... pako." řekla jsem rozčíleně.

,,Promiň, máš pravdu." řekl sklesle.
,,Ani se pořádně neznáme a už pro mě nasazuješ život. Děkuju.
Ani jsme se pořádně nepředstavili, jsem Lukas." řekl náhle a já přijala jeho ruku.
,,Anastasie." potřásli jsme si a já se dál snažila rozvázat ten pitomý uzel.

,,Nemůžeš ho porazit." promluvil náhle a já se jen zoufale usmála.
Jen jsem odpověděla ,,Díky za důvěru."
,,Tak to nemyslím, on... není člověk." zašeptal a tím mě zaujal.
,,Když není člověk, co tedy je?" Uzel konečně povolil a Lukas byl zcela volný.
,,Je to Alfa vlk. Ale je proměněný. Svou pozici si vybojoval. Je nemilosrdný a je to magor. Stal se vlkodlakem tím, že chytil nějakého samotářského vlkodlaka a donutil ho, aby ho kousnul. Kolují o něm různé příběhy, ale jedno je jisté. On se chce dostat k moci. Chce svrhnout krále vlkodlaků.
A proto jsem naprostej debil. Král vlkodlaků Bedřich Antonín I. Král českých vlkodlaků je tady. Je u nás ve smečce a já se nechal chytit. A teď... teď jsem do toho zatáhl i tebe." Byl nešťastný, ale na to teď nebyl čas. Bedřich, hmm... Zvláštní shoda.

,,Lukasi, musíme se odsud dostat. Sotva se udržím se svými zraněními na nohou, nemůžu bojovat s Alfa vlkem." I kdybych byla, tak bych to nedokázala, ale to je vedlejší.
,,Ale co teď?" nevěděl a začal propadat panice.
,,Musíme utéct." řekla jsem bezradně.
,,Výbornej plán." Neznělo to nijak zle, spíš zoufale. Ale já byla taky zoufalá.

Sedla jsem si vedle Lukase na zem a opřela se o studenou stěnu. Sundala jsem si podpatky a zahýbala se zatuhlýma prstama na nohou. Tyhle podpatky moje nohy těžce nedávají.

Lukas se z prudka zvedl a šel ke dveřím. Co to dělá?
,,Doriane, otevři. Hej!" Řval na dveře a já nechápala o co mu jde. Lukas do dveří bušil a dál řval, až se dveře náhle otevřely.
,,Co chceš Lukasi?" Ozval se hrubě ze dveří ten Alfa. Jestli jsem pochopila správně, jmenuje se Dorian.
,,Nenechám tě s ní bojovat, nebylo by to fér." Chce se nechat zabít?
,,A pročpak?" Smál se Dorian.
,,Protože je zraněná. Její druh jí nejdřív zavrhl a pak skoro zabil. Tohle je první den, kdy jí vidím stát na nohou a nechci aby byl pro ní poslední." V místnosti zavládlo hrobové ticho, které prolomil až Dorian.
,,Kdo byl její druh?" Vrčel a díval se na Lukase, s kterým to ovšem ani nehlo.
,,Na to se musíš zeptat jí..." Řekl jen a pohlédl na mě. Všechny pohledy se upíraly mým směrem a čekali co řeknu.

,,Jmenuje se Richard a je to Alfa smečky, které se prý říká prokletá. Má..."
,,Ty jsi družka Alfy Prokleté smečky?" Přerušil mě šokovaně Dorian.
,,Ano." Nechápala jsem, proč se až tak moc diví.
,,On tě zavrhl a chtěl tě zabít?" Dál nechápal Dorian.
,,Ano." Odpověděla jsem prostě.

Dorian chvíli přemýšlel a pak se sklonil k Lukasovi a něco mu pošeptal.
,,Beru." Řekl Lukas a pomohl mi vstát, stále jsem totiž seděla opřená o studenou zeď. Neměla jsem sílu se sama zvednout a sotva jsem šla. Když to Lukas viděl, zvedl mě do náruče a odnášel pryč z klubu.

Když jsme se konečně dostali pryč, začala jsem se vyptávat.
,,Proč nás pustil?" Nechápala jsem.
,,Protože i agresivní magor jako on má své hranice. Nesnese násilí na ženách a už vůbec né, druh k družce. Lituje tě a tak se rozhodl tu službičku smazat za malou laskavost. Jen ty prachy budu muset sehnat."
,,Cos mu slíbil?" Zajímala jsem se.
,,Že smí přijít na ples."
,,To otec neschválí, jestliže chce Dorian zabít krále vlkodlaků." Nechápala jsem.
,,On ho nechce zabít, Anno. On ho chce vyzvat na souboj. Je to souboj na život a na smrt. Kdo přežije, stane se králem všech vlkodlaků." Ty jo, to je dost krutý. Chtěla jsem trochu odlehčit situaci.
,,Mimochodem nejmenuji se Anna, jsem Anastasie."
nadhodila jsem.
,,Já v tom na začátku slyším Anna. Takže ti tak budu říkat, pokud dovolíš." Jen jsem přikývla hlavou na důkaz, že s tím problém nemám.
,,A prosím Anno, neříkej to otci. Byl by naštvaný a já bych určitě dostal zaracha a..."
,,A jak tedy chceš vysvětlit Dorianovu účast na plese?" Chápu, že má strach, ale otec to pochopí, snad.
,,Lukasi to zvládneš, postav se tomu čelem. Řekni upřímně, že víš, co za kravinu jsi udělal a lituješ toho. Bez nějakého trestu se to asi neobejde, ale poučil ses a to je hlavní. Všechno to zvládneme, uvidíš. Máš tátu, mámu, sestry a i mě. Jestli jsem tě vytáhla z klubu Moonstars, který se teda kdysi jmenoval Deska, tak tě zachráním před vším. I před hněvem rodičů." Lukas se začal smát a já s ním.

,,Tys tam chodila, když to byl klub Deska?" Ptal se zvědavě.
,,Nebyl to klub, ale taneční bar. Milovala jsem ho. Měla jsem tam partičku kamarádek a každý úterní večer jsme byly tancovat. Má matka si myslela, že jsem u jedné slečny na hodinách tance. A vlastně to pravda byla. Jen jsme tancovali v Desce spolu s partičkou dalších puberťaček." Vzpomínala jsem a Lukas se dál vyptával.
,,To nechápu, jak jsi po úterním flámu zvládla ve středu školu?" Zašklebil se a čekal, že řeknu, že jsem ve středu nechodila, ale to by nebyla pravda.
,,Já to normálně zvládala. Pily jsme jen k oslavě něčeho významného a i tak málo. My jsme tam chodily tančit."

,,Páni, Anno, ty jsi dost zajímavá osoba, asi si s tebou budu muset někdy víc pokecat." Začal se opět smát a já to dorazila větou: ,,A to ještě nevíš o tom, že jsem byla rok jen ve vlčí formě."
,,COŽE!"   

Ahoj
Přeji vám všem krásné pondělní ráno. Dnes se má trochu ochladit, ale nezoufejte, léto bude vařící.
Jsem velmi ráda, že se vám má knížka stále líbí.
Díky úžasné Selien06 jsou chyby (v této kapitole) pryč a vy si můžete vychutnat příběh bez rušení.
Budu moc ráda za vaše hlasy, názory či sdílení.
Pokud byste chtěli nějaké zajímavosti k příběhu nebo k mé osobě můžete navštívit můj instagram amynkam_knihy

Krásný pondělí❤️
AmynkaM