Kousnutá Alfou 2

8. Kapitola Doktor

Všem kteří tuto knížku máte rádi děkuji, že čtete.
Proč vychází kapitola ve čtvrtek?
Nebyla jsem s touto kapitolou dlouho spokojená. Nevěděla jsem proč a jak to změnit. Kapitolu vydám už dnes, ale je možné, že před vydáním další kapitoly, bude poupravená.
AmynkaM

Do domu jsme vešli celí promočení a zmrzlí. Všichni na nás koukali jako na blázny. Bedřich si jich ovšem nevšímal a šel kamsi do domu do prvního patra.
Mám pocit, že tenhle obří dům zná lépe než já.

A taky mám pocit, že jsem z té vody asi měla vylézt dřív.

★☆★☆★☆

,,Anastasie!" Zavolal na mě povědomí hlas. Bedřich se i se mnou otočil za hlasem. Stál tam doktor. Moment, neměl přijet, až zítra?
,,Dobrý den, doktore." Odpověděla jsem.
,,Jak se cítíš, Anastasie?" Ptal se a probodával Bedřicha očima. Oni se znají?
,,Dobrý den, Verine." Pozdravil doktora Bedřich.
Na to doktor nic neodpověděla soustředil se na mě. "Verin" to je zvláštní jméno.
,,Je mi líp. Jaká byla oslava?" Ptala jsem se. Napětí mezi doktorem a Bedřichem bylo skoro hmatatelné. Vůbec tomu nerozumím.
,,Pěkná. Kouknu se na tvá zranění a pak si promluvíme." Nebyla to otázka. Rozešel se někam hlouběji do domu a Bedřich se i se mnou rozešel za doktorem.

Chvíli jsme šli v napjatém tichu než ho prolomil můj hlas.
,,Vy se znáte?" Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.
,,Tak trochu." Řekl Bedřich a dál se k tomu nevyjadřoval.
Výborně.

Mlčky jsem se dostali až před pokoj v kterém jsem strávila několik týdnů.
Doktor otevřel dveře a Bedřich mě položil na židli v místnosti. Jak rychle přišel, tak i odešel. Ok, tak to je fakt divný.

,,Tak se podíváme na tvá zranění, ale nejdřív ti podám ručník něco suchého na sebe." Řekl a otevřel bílou skříň v místnosti.
No jo, já furt vypadám jako vodník. Už to ani nevnímám. Kudy jsme šli, museli jsme s Bedřichem zanechávat mokrou cestu.
Podal mi bílé tričko a černé teplákové kalhoty.
,,Mám říct Lauře, aby ti pomohla, nebo to zvládneš?" Při zmínce jejího jméno jsem sebou cukla. To by nedopadlo dobře.
,,Ne, zvládnu to. Díky." Řekla jsem jen a čekala jsem, až odejde, abych se mohla v klidu převléknout.

Doktor odešel z pokoje a já se v klidu osušila a převlékla. Chvilku mi to trvalo a pár pohybů zabolelo, ale všechna zranění se zdála mnohem lepší. Že by ta voda z té zamrzlé řeky byla kouzelná? Ani bych se tomu nedivila. Je toho tolik, co nevím. Stále nějaká tajemství.

Doktor vešel do pokoje, když už jsem byla převlečená.

,,Tak dobře, Anastasie, nejdřív se ti podívám na krk, pak na ruce a nakonec na ten bok. Stále sedíš trochu nakřivo, ale zdá se to mnohem lepší. To je dobře. Konečně se tvá vlčí stránka projevuje."
No jo vlastně, já měla zraněnou ruku. Už mě skoro vůbec nebolí, to je divné.

Doktor mi odhrnul vlasy a podíval se na můj krk.
,,Nejspíš ti tam zůstane jizva, protože ses nezačala hojit dost v čas, ale neboj se nic hrozného to nebude." Řekl a přešel k mé ruce. Stále měl kamenný výraz a já nevěděla, co udělat.

Vzal mou zdravější "jen" zlomenou ruku a překvapeně ke mně vzhlédnul.
,,Tvá ruka je zcela zdravá." Konečně změnil výraz z kamenného na překvapený.
Vzal do své ruky mou druhou ruku a prohlédl i tu. Při zmáčknutí na jednom místě těsně pod loketním kloubem, ještě trochu bolela, ale nic hrozného to nebylo.
,,I tvá druhá ruka je skoro zdravá. Zítra už možná bude úplně v pořádku." Byl opravdu překvapený. Asi není normální se takhle rychle hojit, nebo je?
,,No tak teď se podíváme na tvůj bok." Řekl a pomohl mi na postel.
Už jsem se mohla zapřít do rukou, ale mé celkové držení těla mi stále dělalo problém. Nedokázala jsem ještě udržet rovnováhu bez cizí pomoci, nebo podpory nějaké věci.

Doktor mi odhrnul tričko a podíval se na mé zranění.

,,Vytvořil se ti tam hezký strup. Vypadá to, že budeš opravdu brzy v pořádku. Tvé vlčí já se nejspíš rozhodlo vše dohnat, aby se mohlo zase prohánět venku v lesích. To je dobře. Bál jsem se, jak na tom budeš.
Nechám tě tu přes noc. Hosté na zítřejší ples už jsou tady a všude jsou plné pokoje. Dobrou noc, Anastasie" Řekla a šel ke dveřím. Moment, co?
,,Takže tu mám zůstat před noc?" Snažila jsem se ujistit.
,,Jen na dvě noci, Anastasie. Zítra bude ples a pozítří do večera všichni odjedou a ty dostaneš normální pokoj, neboj se." Zhasnul světlo a já zůstala v temném pokoji sama.
Ples už je zítra?

Zase jsem osaměla.

Posmutněla jsem. Nechci být smutná. Chci se zase smát, jako před chvílí s Bedřichem ve vodě. Navíc není pořádný večer. Není víc, jak pět hodin. Nasupeně jsem si odfrkla.
Ale co teď dělat?

Porozhlédla jsem se po místnosti, ale nikde žádná knížka nebo časopis. Doufala jsem, že tady bude televize nebo alespoň časopis, ale ne.

Po dlouhé době koukání do stropu, zavrzali dveře. Vzhlédla jsem ke dveřím a první co jsem uviděla byla malá ručka. Pak jedna noha, druhá noha, záda a nakonec hlava koukající se, jestli jí nikdo nesleduje.

,,Nory?" Ozvala jsem se tázavě.
Nory se hned ohlédla za sebe a když mě uviděla očka se jí rozsvítila.
Zabouchla dveře a přiběhla k posteli.
,,Stázi, tak ráda tě vidím, dole je strašně moc dospělých vlků a nikdo si nechce hrát, ale ty ano, že?" To je ale potvůrka, takhle vydírat.
,,Jistě, že si budeme hrát, ale proč si s tebou nehraje bratr se sestrou?" Něco tady smrdělo.
,,Ségra je s mámou a hraje si na dospělou a brácha... to je tajný. No a ty jsi taky moje sestra, takže jsem přišla za tebou." Řekla šeptem. Takže tady bude zakopaný pes.
,,To jsem moc ráda, Nory a určitě si hrát budeme jen.... ani mě bys to neřekla, kde je bratr?" Ptala jsem se šeptem zpátky.
Nory posmutněla a řekl.
,,Když on by se Lukas zlobil, kdybych ti to prozradila. Prý to nesmí nikdo vědět, hlavně ne táta s mámou. Prý by ho potrestal." Nory se zdála dost nejistá.
,,Nory slibuju, že když mi to řekneš, táta ani máma se to nedozví a tvůj bratr se nedozví, že jsi mi to řekla. Ale jestli dělá něco hodně špatného, musíš mi to říct." Snažila jsem se mluvit klidně, abych jí moc nevystrašila.
,,No on je... je. No říkal... on... že." Lezlo to z ní jak z chlupaté deky.
,,Jmenuje se to Moonstars. Já nevím, co to je. Ale prý se tam tančí a zpívá, říkal. Ale nesmím to říct, prý tam totiž má práci a nechce, aby se to táta s mámou dozvěděli..." Sakra v čem ten kluk lítá. Chytla jsem zlehka Nory za ramena a dívala se jí zpříma do očí.
,,Noty tohle je moc důležité. Co za práci?" Doufám, že si jde jen užít s pár holkama a tím to hasne.
,,Říkal, že jde prodávat cukr a míchat pití, ale moc tomu nerozumím. Cukr se prodává v obchodech, ne?"
No do prdele. Tak ten asi lítá v dost velkém maléru.

,,Nory teď mě dobře poslouchej, zůstaneš tady a kdyby se někdo ptal kde jsem, řekneš, že v kuchyni, ano? Půjdu pomoct tvému bráchovi." Řekla jsem rozhodně a začala se soukat z postele.
,,Jdeš mu pomoct prodávat cukr?" Ptala se zmatená Nory.
,,Nikomu ani muk!" Křikla jsem rychle kulhavou chůzí jsem se dostala z pokoje.

Pomocí stěny jsem se dostala až ke schodům. Ale pak jsem se zarazila. V tomhle nikam nemůžu. Podívala jsem se na své oblečení.

,,Anastasie, co tady děláte?" Ohlédla jsem se a uviděla možnost.

Děkuji všem za čtení, hlasy a komentáře. Minulá kapitola má 30 hvězdiček😍😍😍.
Jste úžasní a já se ještě víc omlouvám, že kapitola vychází teď.

Krásná zbytek týdne,
AmynkaM