Ledové srdce | Camille L'Espanaye [cz]

4.

Camille ležela na posteli a dívala se do stropu. Nevěděla jak se má vlastně cítit. Když poprvé po dlouhé době spatřila Tinu, všechno se změnilo. ,,Hej, Camille, mám udělat večeři?" křikla z kuchyně Tina. ,,Ne. Já ji přichystám, ty si odpočiň." odpověděla ji Camille a zvedla se z postele. ,,Sluší ti to." ozvala se náhle Tina stále vybalující své věci. ,,Jo? Díky." odpověděla Camille a cítila, jak se znovu začíná červenat.

Po večeři Camille otevřela notebook a začala pracovat. Tina seděla na gauči a koukala se na televizi. Camille zaslechla povědomý hlas. Zase ten Dupin!
,,Mohla bys to přepnout na jinej kanál?" zeptala se Camille. ,,Proč? Je to docela..."   ,,Přepni to!"
Camille věděla, že to přehnala. Litovala toho. To je asi poprvé, co něčeho takového litovala. Ale z nějakého důvodu o Tinu nechtěla přijít. Kvůli svý zasraný rodině. Na druhou stranu byla pořád na jejich straně. ,,Promiň, já... myslím, že toho mám už dost." řekla Camille a zavřela notebook. ,,Ne, to nic." odpověděla Tina. Camille se zamyslela. Nad tím vším. ,,V pohodě?" zeptala se Tina starostlivě. ,,Jo jo, já jen..." řekla Camille, ale nevěděla, co chce vlastně říct. Tina si sedla vedle ní a jemně ji vzala za ruku. ,,Ehm..." začala Camille nervózně, ale Tina ji přerušila. Políbila ji. Camille na chvíli odvrátila hlavu. ,,Ježiši Kriste." řekla a Tinu také políbila.