Ledové srdce | Camille L'Espanaye [cz]

15.

Camille a Tina se chystaly do práce.
,,Jestli bude mít Victorine nějaký kecy, tak mi to řekni." řekla Camille když si oblékala kabát. ,,Neřeknu."
odpověděla Tina s úsměvem. ,,Proč
ne?" zasmála se Camille. ,,To se mě tak bojíš?"   ,,To ne, ale myslím, že se Vic nedožije dalšího dne."  ,,Hej,
to mě uráží, určitě se nedožije dalšího dne." 

     Camille seděla ve své kanceláři v budově Fortunato Pharmaceutics a soustředila se na stížnosti detektiva Dupina. To vážně musí do všeho strkat nos? A stížnosti se hromadily.
Napravit všechny chyby, které její rodina natropila. Camille z toho už byla unavená. Otevřela si TikTok, aby zjistila co je nového tam. Nic.
Camille postla pár podle ní zajímavých videí a šla sledovat reputaci své a otcovi firmy. Lepší se to. ,,No konečně!" zasmála se Camille a opřela se v křesle. Ozvalo
se ťukání na dveře. ,,Dále!" křikla Camille směrem ke dveřím. Do kanceláře vstoupila Tina. ,,Ahoj."
pozdravila Tina Camille rychle.
,,Mám chvilku čas, chtěla jsem tě vidět...". Camille Tinu přerušila svým pohledem. ,,Počkej... my už spolu chodíme?" zeptala se Camille trochu zmateně. ,,No, já...nevím." odpověděla Tina zaraženě. ,,Víš co, nech to být." dodala Camille. ,,Já nechci, aby ses cítila špatně, Camille." řekla Tina. ,,Odkdy to někoho zajímá?" zeptala se Camille.
,,Jo, promiň. Necítím se špatně, neboj."  ,,Cítíš."  ,,A i kdyby jo, tak co?". ,,Mě zajímá jak se cítíš, když tě...". Tina se zarazila. ,,Neříkej mi, že mě miluješ." zasmála se Camille.
,,Možná?" odpověděla Tina. ,,Máme to asi stejně." řekla  Camille a odhrnula si vlasy z obličeje. ,,To, že miluješ sebe, to vím už dávno." zasmála se Tina. ,,Sklapni. Víš, jak jsem to myslela." odpověděla Camille. ,,Počkej, to... myslíš vážně?"  ,,Jo.". Camille vstala a přišla k Tině a dala ji pusu. ,,Jo, miluju tě." potvrdila. ,,Ale tak snadno siě nezískáš."

Tina se snažila najít Camillinu složku. Všimla si klíčků položených na plechové skřínce s uzamykatelnými dvířky. Bylo ji to divné, že by tu někdo nechával klíčky, ale popadla je a odemkla ty první s nápisem "Zaměstnanci". Začala hledat. Úplně vepředu byla složka se jménem William Longfellow. Složka se zdála být prázdná. Složka Elizy Usherové. Tam už toho bylo víc. Roderick Usher, Camilliin otec. Madeline Usherová, Roderickova sestra. Frederick Usher. Tamerlane Usherová. Victorine LaFourcadeová.
Napoleon Usher. Prospero Usher.
Jedna složka chyběla. Složka Camille. ,,Hledáš tohle?" ozval se hlas za jejími zády. Tina se otočila.
Byla to Camille. Ve zdvižené ruce držela svoji složku. ,,Věděla jsem, že  jsem přijdeš. A taky jsem věděla, že tu složku budeš hledat. Byla to past, Tino. A ty ses chytla. Tak si tu složku sežer." řekla Camille a složku upustila. Potom se otočila a odešla. ,,Camille, počkej!" prosila ji Tina, ale Camille ji neposlouchala a ukázala na ni zdvižený prostředníček. Tina cítila jak ji po tvářích stékají slzy. A Camille se cítila zrazená. Rozhodla se někomu věřit a ten člověk ji zklamal...