Hobbit aneb Targaryen ve Středozemi

1.kapitola

Byla jsem tak zabraná do prohlížení té nádherné krajiny, kde pravděpodobně strávím celý život, že jsem si skoro nevšimla, když někdo za mnou zakašlal.

,,Ehm ehm." Leknutím jsem vyskočila metr vysoko a otočila se. Za mnou stál malý mužík s kudrnatými hnědými vlasy a vykulenýma očima, kterýma na mě upřeně zíral. Na sobě měl třičtvrťáky a košili se zelenou vestou. Jeho extrémně chlupaté nohy byly bosé.

Chvíli jsme na sebe zírali a pak jsem si konečně uvědomila, že mám kapuci. Tedy jsem si ji stáhla a mužík překvapeně vykulila oči. ,, Dobrý den" pozdravila jsem ho zdvořile. ,,D-d-dobrý den" vykoktal překvapeně, ,,jsem Bilbo Pytlík," ,, já jsem Visenya Targaryen." ,,Kde jste se tu vzala?" ,,to je na dlouhé povídání." ,,a já mám dost času," odvětil Bilbo. Já si jen povzdechla a začala jsem mluvit: ,, původně pocházím z jiného světa. Ze Západozemí. Můj otec je významný lord a vládne Dračímu kameni. Mám sourozence. Sestru a bratra. Letěli jsme společně a narazili jsme na starou zemi a rozhodli jsme se jí prozkoumat. Pak si pamatuji jen obrovské světlo. Tak jsem se dostala i s Rhaenys na Zemi. Je to vlastně obrovská planeta, která se točí kolem Slunce. Hledali jsme tam našeho bratra Aegona, jenže tam nebyl. Pak jsme se nešťastnou náhodou dostali do sirotčince-,,co je sirotčinec?",,to je místo, kde bydlí děti, které přišly o rodiče. Vychovali nás tam a cvičili v zabíjení. Sestra byla vždycky drzá, a věděla, co se stane drzým dívkám. Tak jednoho dne zmizela a od té doby jsem ji neviděla. Začala jsem být drzá jako ona, abych mohla jít za ní. A tak mě dneska odsoudili k smrti. Šla jsem s mým kamarádem za tetičkou do knihovny a ta mě přenesla sem. No, a teď nevím co mám dělat." V průběhu toho vyprávění jsem si sedla na blízkou lavičku a Bilbo si sedl vedle mě. Ani nevím, proč jsem mu to celé povídala, ale něco mi říkalo, že mu můžu věřit. Po chvíli ticha se Bilbo ozval:,,jestli Vás to potěší, tak jsem Vaši sestru potkal." Rychle jsem se vymrštila na nohy a vyvalila na mužíčka oči:,, kde, kdy a jak jste ji viděl?" ,,spadla mi do záhonku, přesně jako Vy. Byla vysoká, s bílými vlasy, fialovýma očima a bílou pletí. Jmenovala se Rhaenys. ,,to je určitě ona!" vypískla jsem nadšeně. ,,abych odpověděl na Vaši druhou otázku, byla tady asi před rokem. Byla už docela dost těhotná. Po týdnu odjela. Nechala mi tady pro vás vzkaz. Říkala, že musí najít svého bratra a jestli Vás potkám, tak Vám mám vyřídit že na Vás bude čekat v Roklince a že draci se nebojí." Když domluvil, radostné jsem výskla a vyskočila vysoko do vzduchu. Bilbo se na mě s malým úsměvem díval a pak se zeptal:,,Máte kde bydlet? Jestli ne, můžete u mě pár dní zůstat." ,,ráda tady u Vás pár dní zůstanu. Moc děkuji." Bilbo zase pokýval hlavou. ,,nechcete jít dál?" ,,to by bylo fajn." Zvedli jsme se a došli až k zeleným kulatým dveřím. Bilbo otevřel a galantně mi je podržel. Já jsem poděkovala a vešla dovnitř.

Bilbo měl svou noru nádherně zařízenou. Bylo zde úplně všechno. Zatímco mě prováděl, obdivovala jsem interiér. Došli jsme do kuchyně a posadili se ke stolu. ,,Chcete čaj?",, Ráda si dám. Děkuji." Bilbo zase vyskočil a běžel ke krbu, aby nám udělal čaj. Nabídl mi i večeři. Měli jsme rybu a hranolky. Byla moc dobrá. Po večeři jsme se šli posadit na zahrádku a Bilbo si vytáhl fajfku. Nacpal si ji tabákem a zapálil. Potáhl a vyfoukl kruh z dýmu. Já se na něj užasle podívala, a když zaregistroval můj pohled zeptal se:,, kouříte?" ,, ještě nikdy jsem to nezkoušela." Po těchto slovech mi nabídl svou fajfku. Potáhla jsem a vyfoukla dým. Náhodou to bylo celkem dobré. Vrátila jsem Bilbovi jeho fajfku a uznale jsem pokývala hlavou.

Pak mi Bilbo ukázal pokoj, kde budu spát. Nebyl nic moc vybavený, byla tam jen postel, noční stolek a skříň na oblečení. Poděkovala jsem a svalila jsem se na postel. Bilbo mi chtěl nechat trochu soukromí, tak se vypařil. Z batohu jsem si vytáhla náhradní oblečení, převlékla jsem se a padla do postele. Za pár sekund už jsem spala.

Ráno mě probudily až ranní paprsky dopadající skrz okno na mou postel. V první chvíli jsem si neuvědomila kde jsem, ale pak jsem si vzpomněla na včerejší den. Ten Bilbo je tak hodný, že mě u sebe nechal. Po velkém boji jsem se konečně dokopala k tomu, abych vstala z postele. Bilbo už byl v kuchyni a něco dělal nad krbem. Přišla jsem tiše až k němu a řekla jsem:,, dobré ráno!" On nadskočil a odpověděl:,, dobré. Jak jste se u mě vyspala?",, Máte tady fakt pohodlné postele. Prosím Vás kde je koupelna?" Bilbo ukázal za roh a já jsem vešla do koupelny. Stejně, jako zbytek domu byla skvěle vybavená, chyběla jen sprcha.

Umyla jsem si ksichtík a šla jsem zpátky do kuchyně. Na stole už stály dva talířky s volským okem a párky. Usadili jsme se a pustili se do jídla. Všimla jsem si, že je Bilbo velmi čistotný, a utírá se pokaždé ubrouskem. Po snídani jsme se vydali do městečka (nebo co to bylo) které se jmenuje Hobitín. Cestou jsme si povídali a já jsem zjistila, že Bilbo je hobit. Hobit je vlastně takový malý člověk, jen s hrozně chlupatýma nohama a se sklonem k tloustnutí. Hrozně rádi se smějí, jí a pijí. Taky žijí v malé zemičce, které se říká Kraj. Obecně nemají rádi dobrodružství. Zatím co mi povídal, jsme došli až do města. Bilbo šel nakoupit nějaké jídlo a já jsem se rozhlížela. Nutně jsem potřebovala nějaký obchod s oblečením.

K mému velkému štěstí tady byl. Vešla jsem dovnitř a první, co jsme spatřila byla tlustá hobita, která mě vřele uvítala. I když byly hobitky velice parádivé, nikdo v obchodě nebyl.
Hobitka se se mnou hned dala do řeči. Zjistila jsem, že se jmenuje Konvalinka a že je to taková babka na vesnici. Má uši i oči všude, všechno ví.

Až se dostatečně vypovídala, konečně jsem se dostala ke slovu i já. Poprosila jsem jí o nějaké oblečení. Zašla do druhé místnosti a přinesla mi plnou náruč šatů. Prohlédla jsem si je a vybrala jsem si jedny, které mi byly dobře. Byly červené a vepředu měly černé šněrování. Taky jsem si vybrala košili (bílou) s kalhotami. Bity tady žádné nebyly, protože hobiti zásadně chodí bosky. Zaplatila jsem zlatem a odešla z obchodu.

Bilbo už na mě čekal a společně za neustálého povídání jsme došli až k němu do nory.