Poslední válka

1. kapitola

Pomalu šel doutnajícím táborem. Vše si pečlivě prohlížel, ale nemohl rozeznat, kdo to mohl udělat. Se zamračeným pohledem zvedl čelenku jednoho mrtvého, byl na ní znak Písečné vesnice. Snažil se zjistit, odkud se oheň šířil, zjistil, že to bylo ze západu. Rozhodl se vydat tedy na západ od tábora.

Jakmile procházel vesnicí, ozval se výbuch od severozápadu, kam se okamžitě vydal. Běžel rychle a až když už byl téměř u místa výbuchu, aktivoval si svůj Sharingan. Uviděl černý oheň, což ho dostalo do šoku.

Vždyť každý věděl, že Amaterasu ovládají jen členové Uchiha klanu. A on už byl jediným členem! Za táborem spatřil pohyb, a tak se rychle vydal tím směrem. Nebylo těžké najít dotyčného, byl to malý chlapec. Nenápadně ho sledoval, přičemž si stačil všimnout, že má na sobě šedivé kalhoty a černé triko bez rukávů. Ale znak klanu nespatřil.

Chlapec zaběhl po třech kilometrech do jednoho z táborů, kde Sasuke uviděl ninju se znakem listové, kterého v životě nepotkal. Ukryl se a poslouchal, oč jde.

„Splnil jsi úkol?" zeptal se chlapce. Ten chlapec jen přikývnul. Sasukemu připadalo, že se ho i dokonce bojí. "Dobře, jdi do druhého tábora, Itachi," rozkázal mu a na konci jeho jméno řekl s nechutí. Proč ho oslovil tím jménem?

Po rozkazu se hned mlčky vydal dál. Jeho výraz neviděl, ale tušil, že se mu to nelíbí. Jemu samotnému se to také nelíbilo. Když zaběhli hlouběji do lesa, Sasuke se rozhodl před chlapce skočit a zjistit něco víc. Raději se připravil k boji, ale to, co uviděl, rozhodně nečekal.

Téměř jeho kopie. Chlapec se úlekem zastavil a okamžitě tahal kunai do své drobné ručky a v druhé držel dva shurikeny.

„Kdo jsi?" vyhrkli oba dva téměř najednou. Oba dva na sucho polkli a upírali na sebe podezíravé pohledy. Starší se rozhodl udělat první krok, jelikož spatřil tu obrovskou a narůstající nedůvěru v ostatní lidi.

„Já jsem Sasuke," řekl a snažil se vypadat v klidu a vyrovnaně, aby z něj chlapec neměl strach.

„Já... Já jsem Itachi... jsem z Uchiha klanu..." vykoktal chlapec, který se raději přikrčil do obrané pozice v domnění, že mu ublíží. Ten strach mu byl vidět v očích. Nabíhající slzy byly jasným důkazem.

„Neboj se, Itachi," řekl starší z Uchihů. „Já ti neublížím," dodal a složil své zbraně zpět na místo, aby mu opravdu dokázal, že nechce bojovat a ani, že mu nechce nijak ublížit.

„Dobře," prohlásil malý Itachi a složil zbraně také. Uvědomil si jednu věc. „Já tě vlastně hledám..." začal opatrně. „Můj táta mi o tobě psal... Já... Můj táta byl tvůj bratr, strýčku," dostal ze sebe. Netušil, jak na to jeho strýc zareaguje.

„Co?" hlesl Sasuke a připadal si jako ve snu. Stal se z něj strýc? Mile se usmál. „A proč jsi v Konoze?" zeptal se zamračeně. Malý Itachi ustoupil o krok dozadu, za ním byl však strom, takže dál nemohl.

„Oni... Našli mě a donutili ke spolupráci," hlesl ustrašeně. To by bylo divné, kdyby Konoha nedonutila někoho spolupracovat, pomyslel si sarkasticky.

„Nezlobím se, neboj, jen jsem to potřeboval vědět," uklidňoval ho Sasuke a natáhl k němu svou otevřenou dlaň s nabídkou: „Chtěl bys jít se mnou? Už jim nemusíš pomáhat, postarám se o tebe." Mladší Uchiha ani vteřinu neváhal a chytil se ho za ruku. Byl to první člověk, který se k němu choval mile.

Šli velice dlouho mlčky a naštěstí na nikoho nenarazili. Sasuke se zrovna do bojů pouštět nechtěl, bylo to mezi vesnicemi. On s žádnou vesnicí už nechtěl mít nic společného. Nikdy! Ale bohužel měl, měl tam své přátele, které opustil. Nechtěl se k nim vrátit? To by je ale nepovažoval za přátele. Nemohl se vrátit. Vesnice, ve které žil kdysi i on, mu vzala všechno!

Vzala mu celou rodinu, téměř celý život strávil chutí po pomstě k někomu, koho ani nenávidět nemohl. Plnil jen rozkazy... Ach, odpusť, Itachi, proběhlo mu myslí a píchlo ho u srdce nad jeho ztrátou. Byla to jen další oběť Vesnice skryté v Listí... Toho, kdo za vše mohl, už před rokem odstranil ze života, ale stejně... Život a rodinu mu to nevrátí.

Očima pohlédl na chlapce, který nad něčím usilovně přemýšlel. Na rtech se mu objevil upřímný úsměv. Byl rozhodnut svého synovce bránit i za cenu svého života, jen aby měl v životě to, o co on nuceně přišel.

„Itachi, jsi unavený?" optal se ho, když uviděl, jak už klopýtal o kořeny stromů a spadlé větve. Itachi jen přikývnul. Dnes už toho měl dost, ten Sharingan ho musel pořádně vyčerpat... Přeci jen bylo to ještě malé dítě! „Tak pojď," podřepl si, čímž vyzval hocha, aby vylezl na jeho záda. Malý Uchiha vyšplhal a pohodlně se usadil. Sasuke se narovnal a pokračoval ve své cestě dál.

Přešel do další obydlené části Ohnivé země a v tu chvíli cítil, jak malý Itachi na jeho zádech usnul. Pobaveně se usmál a snažil se ho ničím neprobudit. Nesměl dělat rychlé a nerozvážné pohyby, ale jakmile by bylo nebezpečí, musel by ho nějak ubránit. Byl jediným, kdo mu z rodiny zbyl, když nepočítal své přátele v Konoze.

Už by mohlo být všemu konec, pomyslel si, když z dálky opět byl slyšet výbuch. Ve skrytu duše doufal, že to nebyl nikdo z jeho přátel. Jednou, až bude vhodná chvíle, se pokusí vrátit za nimi. Ještě nenastal čas. Sice si už říkal, že do vesnice už nikdy nevkročí, ale kvůli malému Itachimu a kvůli Narutovi, Sakuře, Kakashimu a jiným přátelům by byl ochoten podstoupit cokoliv, jen aby byl s nimi a oni byli šťastní.

Brzy se setmělo, ale naštěstí došel do míst, kde už byl tolikrát a věděl, že ho tam nikdo nebude ohrožovat. Našel svůj opuštěný domek a uložil do postele Itachiho.