My nebo Nic

Kapitola 1.- úvod

Citím se nad ně. Sedím v hale, kde jsem jen já a ty hodiny. Každá sekunda značí Thomasův život. Tik.. Ťak.. Tik.. Ťak ozyvalo se přes celou místnost jako ozvěna. Měla jsem chuť se zase napít. ,,To nemůže být pravda'' opakuju si pro sebe . Jen před pár minutami mi volali z nemocnice a řekli mi o té nehodě. To se stává jen v amerických filmech. Zase se ozvali hodiny Tik.. Ťak...                         ,,Proč zrovna Thomas?"
Kladla jsem si tu samou otázku dokola. Dokud mě sestra nezavolala.
,, Dobrý den vy jste Kate Copperová že?''
Přikývla jsem.
,,Pan Thomas James je po operaci, je pod sedativy, leží ve třetím patře v 17. Pokoji"                     ,, Děkuji moc''. Hned jsem běžela k výtahu. Rozmyslela jsem si to, když do výtahu nastupoval dav doktorů a důchodců. Vydala se tedy po schodech, byla to celá věčnost ,nevím, jestli to bylo moji ne úplně dobrou fyzičkou nebo tím úzkým schodištěm. ( určitě tím schodištěm)              
Nevím, jak dlouho mi to trvalo do třetího patra. Byla jsem v nemocniční chodbě, která měla jen jediné okno . Chodba byla protáhlá se spousty dveřmi byli tam slyšet jen mé kroky a Tik Ťak Tik Ťak. I když už jsem ztrácela síly běžela jsem k pokoji. Hned jsem litovala, že jsem si vzala kozačky. Cítila jsem ve vnitřku boty krev z toho, jak mě tlačily. Hnědé vlasy mi překážely v pohledu na nemocniční pokoje. Pokoj jsem nakonec našla až na konci chodby. Od Thomase mě dělily jen dveře. ,,Buď statečná kvůli němu" uklidňovala jsem samu sebe . První, co jsem uviděla, byla malá knihovna, stěny měli světle na zelenou barvu, což místnosti dodávalo příjemnou atmosféru. A pak jsem ho viděla Thomas ležel nehybně na lůžku, obklopený přístrokji byl tak... bezmocný, bezbranný, zranitelný . Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Hned jsem se posadila vedle něho a vzala jeho ruku do své. Hnědé vlasy mu padaly do očí. Jeho obličej byl bez známek života , ale zároveň plný emocí.
,, Thomasi to jsem já Kate. Jsem tady.''
Řekla jsem si spíše pro sebe. Slzy mi setkali po tvářích a cítila, že se neovládám. Někdo zaklepal na dveře. To nebyl zrovna nejlepší čas.
,,Ano?'' řekla jsem a utřela si slzy do kapesníku. Najednou vstoupil do místnosti, vysoký muž. Který se skoro nevešel ani do rámu dveří v ruce měl štus papíru, které nedokázal ani držet, byla na něm značná únava a vyčerpání.
,, Dobrý den já jsem Max Jefrsn , Thomasův doktor. Vy jste Kate?''
A zvedl ke mně ruku, když jsem zrovna nebyl ten nejlepší čas, ruku jsem nakonec přijala.
,,Ano''
,, Promluvíme si'' nasměroval mě na chodbu. Modlila jsem se až je všechno v pořádku. Chvíli jsme se jen mlčky procházely dlouhou chodbou a já čekala, kdy promluví. Trvalo to věčnost a já s ním chtěla zatřást.
,,Jeho stav je velice špatný ''
,,Jak špatný?''. Doktor mlčel. A to mě vyděsilo ještě víc.
,,Má Ischemickou chorobu . Má poškozenou míchu od pasu dolů se ...'' Ta mezera mě děsila. ,,Už nikdy nepohne. Bude muset používat vozíček." Tolik informací za necelých dvacet sekund. . Bylo toho na mě moc . Chtěla jsem se posadit, ale nebylo kam. ,,Je mi to líto". Měla jsem ten samý pocit, který jsem viděla u Thomase. Pocit bezbrannosti, ten pocit, který říká
. ,, SVĚT SE OBRÁTIL PROTI TOBĚ '' Najednou se mi před očima objevila tma.

Milý Wattpeťáci napište mi, co se vám na kapitole líbilo . Důležité jsou pro mě všechny recenze či kritiky. Nedokážu ani popsat slovy, jak jsem vděčná, že jste tuto kapitolu dočtli až sem. Děkuji .