My nebo Nic

Kapitola 6

Když jsem vešla do pokoje, už tam byla moje sestra i mamka. Obě dvě seděli a povídali si společně s Thomasem. Úsměv na jeho tváři byl značný . Přibyla tam spoustu květin po slunečnice až po orchideje určitě od mé mamky . Když jsi mě všimli, hned mě uvítali s otevřenou náručí. ,,Ahoj zlato. " řekla mamka a pevně mě stiskla v náručí. Tohle jsem potřebovala. ,,Kdy jste přišly?" obrátila jsem pozornost jinam. Obešla jsme je a posadila jsem se na Thomasovo lůžko ,,Doufám, že tě moc nemučili když jsem tu nebila," zašeptala jsem mu. Koutky se mu lehce zvedly. Mezi tím, jsme si uvědomila, jak moc se mi po nich stýskalo. Nenavštěvovala jsem je moc často. Vždy, když mi přišla zpráva ,,Žiješ vůbec?" uvědomila jsem si, že jsem tam dlouho nebyla. Atmosféra působila poklidně povídali jsme si o všem, co se za ty roky stalo, ale zdaleka ne o tom, co je teď. ,,Kde je Nick ?" vyzvídala jsem. Sára, která mě držela kolem ramen, se na mě usmála. ,,To sis uvědomila až teď, že tvůj drahocený bratr zmizel" pronesla a hlasitě se smála. Drahocený? Ušklíbla jsem se. Sestra byla ten typ, co pronesl vtip, ale nikdy ho nikdo nepochopil. Otočila jsem se na mamku, aby získala odpověď. ,,Něco měl" poklesli ji ramena, aby naznačila, že nic jiného neví. ,,My už půjdeme" Vstali a objali Thomase. ,,Já vás doprovodím " odpověděla jsem a společně se vydali po chodbě. Bok po boku se sestrou a mamkou jsme se vydali jako rodina. ,, Kate tady jsou tak sexy doktoři ,kdyby mě jeden z nich chtěl vyšetřit nebránila bych se." zašeptala se sexy úsměvem pozdravila jednoho z doktorů. Zdálo se mi to nebo sestřin úsměv a její hluboký výstřih ho ošálil, až k ní přistoupil. My s mamkou jsme mě mezitím na ni čekali u vchodu. ,,Kate je to taky tvůj život" Otočila jsem se na ni. ,, Cože?" Nechápala jsem co tím myslí. ,,Mám Thomase rádi, ale nezapomeň na to, že je to taky tvůj život, nenech si ho takhle vzít. Měla bys jít zase do práce a zase se vrátit do starých kolejí. Tvoje láska k němu je sice doopravdová a já to nepopírám, ale dej ji raději někomu, kdo to opětuje." Byla jsem zklamaná myslela, že mě podpoří , možná i pomůže, ale ne že mě potopí. ,,Takže ty si myslíš, že mu pomáhám jenom kvůli tomu, že chci, aby se do mě zamiloval. To nemyslíš vážně?!" V její tváři byl smutek a zklamání. ,,Zlato samozřejmě ty máš naší podporu, nás všech. Jen jsem ti chtěla říct až nezapomínáš taky na sebe. Až nezapomínáš taky na svůj život. Chápeš?" Stáli jsme na proti sobě už ne bok po boku jako před pár minutami. ,,Myslím, že bys měla jít" Nic neřekla. Nic. Otočila jsem se bez rozloučení a zamířila k Thomasovi. Měla jsem vztek . Byla jsem zklamaná, že my nedali podporu, které jsem se dožadovala. Na chodbě jsem viděla sestru, jak flirtuje s doktorem. Rychle jsem vběhla do pokoje. ,,Tvoje rodina je vážně ..."zamumlal . Neposlouchala jsem ho místo toho jsem ho objala. ,,Ty jsi něco..... VÍC" přerušil ticho. Pousmála jsem se. ,,Jasně" Nesnáším tady ty komplimenty, které poukazují, že si ,,nejlepší na světě" atd..                                                                           ,,Ty jsi doopravdy skvělá, vtipná a laskavá . Proč to jen nevidíš" On toho prostě nenechá.            ,,Když jsem tak skvělá, proč si mě ještě nepozval na rande ?" Sakra. Už zase. Vždycky něco plácnu, ale tenhle měsíc toho je moc. ,,Ty žárlíš?" řekl. Neodpovídala jsem.

Milý Wattpeťáci napište mi, co se vám líbilo na kapitole a co byste změnily, budu ráda za každou recenzi ,až už je negativní či pozitivní. Děkuji za přečtení této kapitoly vážím si toho.