My nebo Nic

Kapitola 2.

Seděla jsem u lůžka a svírala Thomasovu ruku. Zadívala jsem se na léky, které jsem měla na stolku a který mi předepsal doktor následně, co jsem zkolabovala na podlaze. Proti stresu mi vždy pomáhala sklenička . Ne nějaké léky. Dívala jsem se na jeho obličej,na který zářili sluneční paprsky. Na jeho rty. Už to dělám zase. ,,City musí stranou Kate. Nikdy s tebou nic nebude mít Tomas o holku, jako si ty nemá zájem. A nikdy nebude. Thomas chodí s výraznými ženami, který mají prsa a zadek." Opakovala jsem si dokola, když na mě přišli city. Lehla jsem si vedle něho. Jeho ruka mě přitiskla ještě víc k němu. Lekla jsem se.
,,Thomasi ?'' že by se konečně probral.
,,Ty jsi přišla"
Na jeho tváři se objevil jeho úsměv, pod kterým jsem se vždycky rozplývala. A jeho oči jasně zářily. Hned se ten den zdál o trochu jednoduší stačil jeho úsměv.
,, Jasně, že jo. Jak je ti ?''
,, Teď o něco líp. Vždycky, když jsi tu tak, je to o trochu snesitelnější''
,, Můžu pro tebe něco udělat. Mám zavolat ....''.
Ani jsem to nestihla říct a odpověděl.
,,Lehni si vedle mě ''.
Jeho oči mě zkoumali pohledem, jakoby nevěděli co řeknu. Řekl vážně to, co řekl? Sice mě to zaskočilo,ale neprotestovala jsem. Obejmul mě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď. Nebylo potřeba slov. Ale přemýšlela jsem,jestli to Thomas ví... co jsem mu stalo. A nebo jak mu to řeknu. Co když to nevíte? Z myšlenek mě vrátil do reality jeho hlas.
,, Tvé myšlenky jsou nahlas Copprová''
,,Promiň''.
,,Co se stalo ?''. Nechtěla jsem odpovídat, na to jsem neměla sílu, to spíše nechám na jeho doktorech. Nemůžu to tajit do nekonečna, i když bych chtěla . Díval se na mě a dožadoval se odpovědi.
,, Mně ne ale tobě ''.
Jako na zavolanou se objevil doktor.
Nejprve zkontroloval všechny přístroje, na které byl napojen.
,,Pane Jamesi, jak vám je?''.
Vůbec jsem nebyla zvyklá, že Thomasovi říkal příjmením.
,,Mohlo být líp ''.
,, Potřebuji s vámi mluvit.''
Je to tady... Thomas teď vůbec netuším, co se bude dít, chtěla jsem pro něj něco udělat, ale co?. Pořád jsem ho držela za ruku. Nejdříve Thomas nechápal ale postupně mu to docházelo, až pak to pochopil. Ani jsem si nemohla představit, jak se cítím, když vám seberou celý život. Jakoby řekli:
,,Budete celý život jen sedět '' Akorát stokrát horší. Thomas si užíval každého dne jakoby nebylo zítřka. Tohle jsem na něm obdivovala. Byl sportovní typ, což bylo jediné, co nás lišilo. Byl? Tohle slovo znamenalo hodně. Potom co doktor odešel v místnosti vládlo ticho. To dlouhé ticho. Hned jsem ho přerušila.
,, Popravdě si nedokážu představit, jak se teď cítíš, ale můžu ti slíbit, že tu budu pro tebe".
,,Je to od tebe milé, ale chápu to. Chci tím říct, že nemusím..."
,,Co když chci?" přerušila jsem ho.
,,No tak to bude těžké se tě zbavit ''.
Znal mě tak dobře ,že věděl, že když mě bude odporovat tak stejně vyhraju. Jeho úsměv byl prostě dokonalý. On byl dokonalý.
,,Proto ho taky miluju." řekla jsem si v hlavě. Jak by na to asi reagovala?
,,City musí stranou Kate". Znělo mi v hlavě.
Thomas měl holky na jednu noc a já jsem byla jen kamarádka, ani nevím, jestli ví, jsem žena. Jako bych měla na čele napsáno tlustým písmem KAMARÁDKA

Milý Wattpeťáci Napište mi, co se vám na kapitole líbilo a co byste změnily. Důležité jsou pro mě všechny recenze. Děkuji .