My nebo Nic

Kapitola 8.

,,To jídlo bylo vážně vynikající" Nelhala jsem. Všechno v té restauraci bylo vynikající hudba, jídlo a on. Byl to večer úžasný večer strávený s pohledy, humorem a především povídání akorát trošku uzavřenější než se dalo čekat a zamlžený asi tím vínem . ,,Děkuji za pozvání" dodala jsem. Nevím kolik to mohlo stát, možná víc jak můj nájem. ,,To nestojí ze řeč" řekl když jsme vyšli z příjemného tepla z restaurace, do místa kde bylo snad na nule.                                                                 ,,Dobře možná bylo lepší si vzít si bundu, než být sexy". Když jsme vyšli po boku z restaurace cítila jsem jeho ruce na mém rameni, byl to příjemní lehký dotek který mi mnohem víc než jeho sako. Hned jsem ucítila aspoň trochu tepla. Podívala jsem se mu do jeho modrých očí, ve kterých jsem se mohla utopit pohledem, zavadila o jeho ústa.                                                                          ,,Kdy mě ten chlap konečně políbí, nebo moc naléhám? "                                                                               ,,Dě..."než jsem to dořekla zaskočená jeho rukou na mém pase zamumlal.                                       ,,Kolikrát ještě budeš děkovat ?" pousmál se. Najednou mi celým tělem projel elektrický proud. Kdo ví jestli to bylo vzrušením, nebo dvou mi sklenkami červeného vína. Začala jsem se červenat a tak jsem se odvrátila zrak a jakoby pozorovala okolí. S jeho rukou na mém pase. Procházely jsme večerní ulicí, která byla špatně osvícena. Bok po boku jako přátelé, či něco víc. To napětí na začátku opadlo. Myslím že u nás obou. Užívali jsme si klid a ticho. Doprovodil mě až ke dveřím což od něj bylo milé.                                                                                                                                         ,,Dnešní večer jsem si doopravdy užila, restaurace byla úžasná jídlo taky"                                     Oddechl si. ,,Ale?"                                                                                                                                                                   ,,Jak víš že bude nějaké ale?"                                                                                                                                          ,,To člověk pozná" opřel se o rám dveří a čekal na odpověď. Pod jeho košilí se rýsovali svaly. Upřeně na mě hleděl, jakoby mě naschvál chtěl přivést do rozpaků. ,,Ale ..." odpověděla jsem sklesle. Musela jsem to dokončit i když jsem nechtěla. Nehodilo se to. Thomas mě potřeboval a já ho potřebovala taky. ,,Než to dořekneš udělám něco, co jsem chtěl udělat už když jsem tě viděl" Přikývla jsem. Jeho prsty se dotkli mé brady. Jeho modré oči si mě prohlížely a zastavily se na mých rtech. Vítr mi hrnul vlasy do tváře, takže jsem nic neviděla. Ucítila jsem na svých studených rtech, jeho rty byl to sotva letmí polibek. Hned jsem chtěla další .Dala jsem mu ruce kolem krku, abych náš polibek prohloubila a zároveň mu dala znamení, že chci trošičku víc. Jeho ruce spočinuli na mém pase a hřáli mě. Celým tělem mi projel další elektrický výboj.          Naše ústa setkala plná očekávání a chtíče když jsem zabořila prsty do jeho vlasů, spokojeně zamručel když pak jazykem pak vnikl do mích úst, uniklo mi tiché zasténání. Líbali jsme se dlouho. Jeho prsty mě lehce hladili po páteři, až k bokům. Naše těla která se tiskla k sobě chtěla víc, to jsme však oba nemohli dovolit, aspoň zatím ne. Přerušila náš polibek, i když jsem nechtěla přesto jsem se musela nadechnout. Opřela jsem se mu o čelo. Úsměv byl na mé tváři jasně viditelný.  ,,Večer byl úžasný děkuju, ale..." řekla jsem udýchaně,,...jestli mi nezavoláš tak tě zabiju." pousmála jsem se. I když jsem bila překvapená svou odpovědí. Usmál se. A znovu mě políbil., Byl bych blázen kdybych ti nezavolal" zamumlal mi do rtů. Zajela jsem mu do hnědých vlasů a on mě pořád hladově líbal. ,,Kyslík není tak důležitý" Byli jsme dva blázni u dveří, kteří ze sebe nezpustí ruce ani pusu. Jakoby jsme potřebovali toho druhého k životu...