My nebo Nic

Kapitola 7.

Od nepříjemné atmosféry, co jsem způsobila uplynul jeden den a pořád mezi námi panovalo divné napětí . Už jsme spolu taky ani nemluvily. Ale dnes jsem se s tím nechtěla trápit, protože jsem měl rande. Rande. To slovo pro mě bylo neznámé. Měla jsem pár schůzek, ale z toho nic nebylo. Ne že by s toho dle něco vážného být mělo, ale teď jsem to zrovna nepotřebovala. Asi to vůči Adrianovi nebylo fér, nejspíš bych to hned na konci měla ukončit, ale v tom nejsem moc dobrá. Při schůzkách jsem nervózní, protože se bojím, že něco udělám špatně, nebo si pokládám pořád dokola otázku, jestli mu vůbec připadám atraktivní . Jestli ho můžu vzít za ruku, nebo ho políbit... Proto většina schůzek dopadla špatně. Buďto jsem řekla kravinu a nebo vůbec nic. Dříve jsem taková nebývala, flirtovala s kýmkoliv, dokud jsem nepolíbila kreténa, v který mě následně přes celou restaurací plnou hostů a zaměstnanců nazval , potom následovalo, že z restaurace vyběhl a stihl při tom třísknou do našeho stolu. Kretén. Všichni se ne mě dívali, nebo spíše čuměli, když mi číšník přinesl účet. Ten den byl pro mě hrozný a šílený, byla jsem na dně brečela jsem a koukala na seriál Přátelé pořád dokola a u toho pojídala nízko tučnou zmrzlinu. Pěkný sajrajt. Nikdy jsem se do té restaurace už nevrátila . Od té doby se ze mně stal nový člověk. Nevím, jestli jsem se posunula k lepšímu, či horšímu. Ale stala jsem se uzavřenější. Jediné, komu jsem se svěřovala, byl právě Thomas. Thomas, který mě dokázal rozesmát. Thomas, který mi zlepšoval život. Thomas, který tu vždycky byl. Thomas, kterého i když jsem si to nechtěla připustit, milovala. Možná proto jsem se cítila provinile. Ale takhle to dál nejde musím se z toho dostat, už i kvůli němu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------                                Od restaurace mě dělilo jen pár kroků, čím víc jsem se přibližovala, tím víc jsem byla nervózní.  V podpatcích, které mě tlačili a červených krátkých šatech s výstřihem a s rozpuštěnými vlasy jsem se hned cítila sebevědoměji, nepodcenila jsem ani make – up, snad dvacátý pokus se mi povedlo udělat tenké linky, proto jsem měla lehké zpoždění, ale co za tu námahu to stálo, jen málokdy jsi připadám sexy. Sice bez bundy, ale sexy. Když jsem vešla do restaurace, hned jsem cítila směs koření a různých vůní z toho mi zakručelo v břiše, to mi připomnělo, že jsem od oběda nejedla. Restaurace byla útulná, měla cihlové zdi na nich byli dřevěné poličky s černobílými fotkami z různý míst v New Yorku, nad nimi pak visely černé žárovky . Na druhé straně byli velká okna, s pohledem na ulici a nad okny viděli ty samé žárovky. Na stolech byli svíčky, s rudou růží, které působily romanticky . Hudba, která tam hrála, byla beze slov, na klavír,  ale byla tak jemná a klidná . Je zvláštní, že jsem bydlela o dva bloky dál a nikdy jsem si restaurace nevšimla, i když jsem tu skoro denně proházela. Člověk nikdy nevidí, co je před ním. Restaurace byla poměrně prázdná, což mě překvapilo. Hned bylo snáší najít Adriena, který hleděl z okna . I když seděl čelem ke mě, neviděl mě. Věděla jsem, že je taky nervózní, podle toho si že se pořád prohraboval vlasy a díval se na hodinky. Když se zamnou zavřeli dveře, tak zvedl zrak a naše oči se střetli. Přitom se na mně podíval od shora dolů a zamířil ke mě s úsměvem. ,, Vypadáš ... no prostě úžasně" vykoktal ze sebe. A přitom si mě ještě celou od pasu prohlídnul. Měl na sobě černý modrý oblek a bílou košili, kterou měl na jeden knoflíček rozepnutou. Sakra pod tím lékařským pláštěm nevypadal tak atraktivní. ,,Děkuju . Ty vypadáš taky ... no prostě úžasně " zopakovala jsem po něm. Pousmál se. Když se ke mně přiblížil, aby mě doprovodil ke stolu, cítila jsem silnou kolínskou. Ta vůně se mi líbila, znám jen málo chlapů, který si nechají záležet na parfému. I tohle mě zamotalo hlavu. Sakra takhle to dopadnout nemělo, měl přijít v teplákách a ne v těsných džínách a měli jsme se sejít v hospodě a neměla jsem mít chuť mu servat košili, která se napínala přes jeho svaly na hrudi. Měla jsem to sním hned ukončit, ale teď vím, že to tak určitě nebude...