Spektrum: Temný fénix

11. Ostara

Bart opatrně otevřel oči a odkryl závěs, který ukrýval jeho postel.

"Héj, co tu děláš?!" Zakřičel překvapeně a vyděšeně zároveň.

Andromeda se zasmála. "Dneska je Ostara, je to povolené."

"Ne, to není." Zahučel někdo z druhé postele.

Andromeda se na závěs zamračila. "Ty mlč nebo tě udusím polštářem."

"To by sis mohla zkusit." Zahučel Duritrux i když stále nebyl vidět.

"Co je dneska?" Zeptal se jí Bart.

"Ostara a vylez z postele. Chci být brzy na snídani."

"Pořád nevím o čem mluvíš. To má být nějaké jídlo?" Zahučel Bart a začal se oblékat.

Andromeda se znovu zasmála.

"Nevadilo by, kdyby si více sledoval rozvrh a i svátky, které kouzelníci slaví. Ostara je svátek. Označuje dobu, kdy noc a den jsou stejně dlouhé a vyrovnané ve chvíli, kdy Slunce na své severní dráze překročí rovník. V onen den je oslavována Ostara, bohyně plodnosti se svým symbolem vejcem, což symbolizuje vznik vesmíru a posvátným zvířetem králíkem.

Původně lidé pro zpestření oslav vybírali vejce různých barev z hnízd rozličných ptáků. Až později se místo toho ustálil zvyk barvení vajec slepičích. Zapalují očistné ohně za východu slunce.

Dělá se i jarní úklid obydlí který nezbavuje jeho obyvatele pouze špíny fyzické, ale byl prováděn s pozitivní myslí a vymetal z domu veškeré negativní věci. Tou dobou již sníh začíná tát, dny se oteplují a v polích se objevuje nový život. Ovce rodí svá jehňata a raší první lístky a květiny. Je to období radosti, tance a oslav. Zima odešla, přežili jsme nevlídnost tmavých dnů. Začíná nový život. Je čas zúrodnit naše květinové, bylinné, zeleninové a duchovní zahrádky. V době Ostary je čas očistit svou mysl a začít znovu, postupně realizovat nové plány."

Bart zakroutil hlavou. "Jak si tohle všechno můžeš pamatovat?

Andromeda na něj mrkla. "To není tak těžké, když to slavíš celý život."

Bart už vyrazil ke dveřím ložnice. "Takže to je vlastně něco jako Velikonoce?"

"Velkocooo?" Zeptala se Andromeda vyjukaně.

Tentokrát se zasmál Bart. "Takže ty neznáš svátky nekouzelníků?"

Andromeda zakroutila hlavou. "Četla jsem jen o Vánocích a je to šílená věc. Ježíšek a Ježíš je jedna a tatáž osoba."

Bart jen přikývl, což jí moc nepomohlo.

"Proč vám tedy nosí dárky, když jste ho mučili a nakonec zabili?"

Bart jen pokrčil rameny. "To netuším, nikdy mě to nenapadlo."

Po schodech došli do hlavní místnosti Terry.

Podivné kruhové místnosti, která vypadala jako skladiště květin. Po tmavých stěnách se táhlo mnoho úponků, které se proplétali navzájem a někdy se skláněli nad menšími jezírky. Uprostřed byla tmavě zelená křesla a stoly.

Bart a Andromeda tím vším ale bez povšimnutí prošli a zamířili do hlavní síně na snídani.

Už cestou Bart zjišťoval, že dnešní den nebude úplně obyčejný. Na chodbách byli sochy zajíců...nebo králíků, někdy mu to dělalo problém rozeznat. Našel ale i pár větviček ze stromů, které vůbec neznal.

Nakonec vešel do hlavní síně a zastavil se uprostřed vchodu. Všude bylo plno soch zvířat a stromů. Stoly byli plné jídel, které neznal.

"Tohle bude zvláštní."

Za ním se okamžitě ozval smích. Duritrux prošel kolem něj a se slovy "Tohle ti připadá tak zvláštní," zamířil ke stolu.

Bart dostal několik ran do ramene, než zjistil, že blokuje dveře a vyrazil ke stolům. Tam si sedl na své obvyklé místo a otočil se na Andromedu. "Mohla by si mě příště varovat dřív?"

Andromeda na něj vyplázla jazyk. "Proč? Koukej se do kalendáře a budeš to vědět."

Možná by se dohadovali dál, protože jim v tom nezabránilo ano to, že už začali jíst ale veškerý hovor utichl a nenadálé ticho zastavilo i je. Ohlédli se a zjistili, že Nya vstala ze svého křesla a prohlíží si všechny studenty.

"Všem přeji rodné, určitě jste si již všimli, že je dnes významný den. Ostara je důvod k oslavám ale i menší soutěži. Jak je již naší tradicí. Po celém hradu jsme schovali různá vejce a vaším úkolem je, abyste jich našli co nejvíce. V rozích síně najdete košíky, abyste měli vaše nálezy kam dát. Apeluji ale zejména na starší studenty, aby vše proběhlo v poklidu a bez úrazů. Samozřejmě nemusím ani podotýkat, že jsou vejce ošetřena proti vyhledávacím kouzlům. Přeji šťastný lov."

S tím klid v síni samozřejmě skončil a všichni studenti se rozběhli pro košíky. Bart úspěšně udeřil jednoho ze starších studentů do kolene a navzdory jeho nadávání, ho předběhl.

Bart chytil první proutěný košík, co se mu dostal pod ruku a vyrazil k východu ze síně.

Po pár minutách si vzpomněl, že tam nechal Andromedu ale jeho soutěživost mu nedovolila, aby se pro ní vracel. Místo toho se rozběhl chodbou a hned začal s hledáním. Prohlížel sochy, vázy, různé výklenky. Nikdy si neuvědomil, že je tady toho tolik.

Po pár minutách měl štěstí a našel první vejce, nebo aspoň něco, co vejce připomínalo. Ta věc byla totiž tmavě zelená a spíše podivně hranatá. Hodil svůj nález do košíku a šel dál.

Po pár minutách se mohl radovat z dalšího úlovku. Tentokrát už to mělo tvar slepičího vejce, jen to bylo růžové. Opět to hodil do košíku a pokračoval dál.

Trochu ho zarazila soutěživost s jakou se studenti do celého hledání vrhali. Někdy měl problém, aby se vůbec dostal do chodby, protože byla plná studentů. Nakonec si vybíral chodby, kde jich bylo co nejméně. Nakonec našel schodiště, odkud neslyšel žádné hlasy a vyběhl nahoru. Tady snad bude mít více prostoru. Ředitelka přeci řekla, že jsou vejce po celém hradu.

Vycházel schody a přemýšlel, co je vlastně v této části za učebny. Nemohl si vzpomenout ale okamžitě jej napadlo, že tady můžou být předměty vyšších ročníků. Prošel kolem sochy obrovského okřídleného kance, když mu došlo, proč jsem vlastně přišel a opět se k soše vrátil. Prohledal kulatý podstavec a postupoval výš. Nakonec našel zvláštní červené vejce na hřbetu kance.

Zakroutil hlavou, protože moc nescházelo a vejce by spadlo. Nemohlo tam ale být přichycené kouzlem? Přestal nad tím přemýšlet a vypravil se dál.