Spektrum: Temný fénix

20. Temnota nad magickým světem

Liliana několik vteřin neřekla ani slovo a pouze hleděla na temný mrak, který se valil lesem. Brzy ale ze sebe setřásla ochromení, způsobené děsem a otočila se na Trendafilu. "Tohle je čistá temnota. Pohlcuje vše, co jí přijde do cesty."

Trendafila pohlédla k temnému mraku.

"Přichází to ze Spektra."

Liliana ale zakroutila hlavou. "Od nich rozhodně ne."

Trendafila by nejraději odletěla co nejdál od temnoty ale musela přemoci svůj strach. Místo toho se dál zamýšlela nad svojí domněnkou.

"Nemyslím tím, že by nás napadla Nya a její lidé ale hrad mohl někdo dobít.

až se otočila zpět ke škole.

"Musíme okamžitě povolat stráže. Tohle my dvě nezastavíme.

**

Ikarus vytáhl dalšího žáka, aby si vyzkoušel létání v méně přijatelném prostředí. Malá dívka s rudými vlasy, kterou ještě neznali, se vyděšeně blížila ke košťatům.

Bartovi připadalo, že se snažila lekci vyjmout, stejně jako Andromeda. Dívka ale brzy vylétla do vzduchu. Úspěšně přežila první poryv větru a pokračovala dál. Vylétla vysoko k nebi, když natáhla ruku před sebe, zaječela a spadla z koštěte.

Bart sledoval jak padá k zemi. Chtěl jí nějak pomoct ale vůbec nevěděl jak. Potom ale vzduchem prolétlo něco bílého s velkými křídly a dívku to chytilo.

Bart si nejdříve myslel, že jí chytila nějaký obrovský pták, než postava slétla k zemi a on poznal, že se pletl. Tajemný zachránce nebyl pták ale Uriel.

Muž díky svým očím a mohutné postavě vypadal i tak podivně ale velká bílá křídla ten dojem jen podtrhovala.

Uriel pomalu postavil dívku na zem a otočil se k Ikarovi.

"Bratře, máme velký problém. Ke škole se řítí další meteorit a za ním jde temnota. Letěl jsem právě varovat školu, když jsem uviděl padat tu dívku. Musíme rychle něco udělat.

Andromeda se otočila k Bartovi a rychle mu zašeptala. "On mu řekl bratře? Ikarus je také anděl?"

Bart zakroutil hlavou. ",To už by jich tady bylo nějak moc."

Andromeda pokrčila rameny. "Už tu máme vílu, míšence kančího démona a nezapomínej, že i já jsem zčásti víla.

Bart si povzdechl. "Škoda, že si nepodědila i jejich krásu."

Andromeda mu dala ránu do zad. "Jak si to jako myslel?"

Naštěstí se v tu chvíli ozval Ikarus. "Všichni okamžitě zpátky do hradu."

Bart, Andromeda a ostatní studenti se rychle rozběhli zpátky do hradu. Většina třídy běžela schovat co nejdál od oken. Bart a Andromeda, bez nějaké domluvy, udělali pravý opak. Postavili se před okno a sledovali, co se děje venku.

Na nebi se objevil Jörmungandr. Vypadalo to, že chtějí opět použít stejný postup jako minule.

**

Jörmungandr létal po nebi a odhodlával se k tomu, co udělal minule. Sice to byla ta nejlepší možnost, jak meteorit zničit ale mělo to i své stinné stránky.

Kouzlo bylo fyzicky velmi náročné a jeho tělo bylo několik vteřin ponořeno ve vlnách nesnesitelné bolesti. Při minulém boji už málem raději zvolil smrt. Nakonec ale bolest vydržel ale rozhodně nepočítal s tím, že si ji tak brzy zopakuje.

Střela se ale blížila, proto přemohl odpor vůči něčemu takovému a vlétl přímo do meteoritu. Soustředil sílu a použil kouzlo.

Opět ho ovládl pocit, jakoby ho někdo svlékal z kůže a jeho maso pálil žhavým železem. Zařval a snažil se to vše vydržet. Myslel na školu, svojí knihovnu i na všechny žáky, spoléhající na jeho pomoc.

Potom ale jeho mysl pohltila tma.

**

Bart a Andromeda stáli u oken a sledovali jak Jörmungandr vlétl do rudého světla. Pár vteřin se nic nedělo ale potom viděli obrovské dračí tělo, jak padá na zem.

"On umřel," řekla Andromeda šokovaně.

Potom se ale stalo něco podivného.

**

Liliana a Trendafila letěly v čele velké armády víl. Musely se postavit temnotě a zachránit vše živé.

Liliana pohlédla na armádu, která se dala dohromady.

Její lid původně nezačínal jako jeden jediný druh ale jako sbírka magických stvořením s velkou láskou k přírodě, která je všechny stvořila. Viděla tedy víly všech možných podob a nešlo jen o různé barvy. Viděla víly s malými rohy nebo křídly, které nepřipomínaly motýla ale spíše ptáka.

Znovu se ale společně semknuly a zaútočily na společného nepřítele.

Liliana jako první pozvedla ruce a vyslala kouzlo, proti temnotě před nimi.

Ostatní víly se připojily a temnota se dávala na ústup.

Liliana viděla jak temný mrak jen s velkou neochotou ustupuje. Stromy, které se ale dostali pod jeho vliv, už byli mrtvé. Lilianě ukápla slza. Skanula po její hladké tváři a zmizela na listech mrtvých stromů.

Bude trvat dlouho, než se dá les zase do pořádku. Teď ale musí myslet na boj. Dala do útoku všechno, co mohla.

Mrak ustoupil ale potom z něj vylétlo podivné stvoření. Nejvíce to připomínalo dravého ptáka ale bylo to tvořené z poloprůhledného kouře.

Tvor vylétl z temnoty a ostrými drápy chytil jednu z víl. Potom k ní sklonil ostrý zobák a ozvalo se praskání, po kterém všem naskočila husí kůže.

Chycená víla zakřičela bolestí ale to už jí dravec pustil.

Liliana uviděla, co jí ten netvor provedl. Utrhal jí křídla a odhodil jí pryč jako dítě odhazuje starou hračku.

Bojující víly zakolísaly a některé z nich přestaly útočit. Netvor zaútočil přímo na Lilianu. Ta už ale byla připravená a vyhnula se jeho ostrým drápům. Poté zvedla ruce a vyslala na něj ostré bílé světlo. Netvor zavřeštěl a rozletěl se co nejdál od ní.

To už se ale do boje zapojily i ostatní. Další kouzlo zasáhlo netvora přímo do hlavy. Ten zakličkoval a potom malátně vlétl zpět do temnoty.

Víly zaútočily s novým odhodláním a brzy se kouzlo jejich nepřítele definitivně rozpadlo.

Liliana prolétla před svojí armádou. "Vyhrály jsme jednu bitvu ale je jasné, že nepřítel někde stále číhá a čeká na další příležitost k útoku. Musíme letět do Spektra a vše vyřešit."

S tím se celá armáda rozlétla ke kouzelnické škole.

**

Bart s Andromeda hleděli na padajícího draka, když se na obzoru objevilo ostré světlo, jako duha, která spadla mezi stromy. Po pár minutách se objevilo tisíce letících tvorů.

Bartovi připomínali obrovské motýli, až potom mu došlo, co to opravdu je.

"To jsou víly!" Zakřičel a skákal radostí.

"Ony určitě Jörmungandra zachrání."

Andromeda ale jeho jásotu nerozuměla. "Jestli je mrtvý, tak mu nepomůžou."

"Tak koukej!" Zakřičel na ní a skočil k oknu tak prudce, až se Andronea bála, že vypadne ven.

Víly opravdu dolétly k padajícímu drakovi a jeho pád se téměř zastavil. Nakonec pomalu a jemně, dopadl na zem.

Potom zvedl mohutnou hlavu.

Bart začal znovu skákat. "Já jsem to říkal, víly ho zachránily.

Andromeda si sedla na zem. Škola byla zachráněna a Jörmungandr přežil. Potom jí ale něco napadlo. Co se tady vlastně chtěly víly?