Spektrum: Temný fénix

7. Magické počty

Nya seděla ve svém křesle a sledovala Jörmungandra, Fielda, Freyu a Umumpfumu. Sešli se v tajném oddělení knihovny aby probrali nedávný útok na školu.

Jörmungandr, který se zvelebil u zadní stěny místnosti, aby ostatním dopřál co nejvíce místa, se otočil k ředitelce.

"Ten neznámý mu řekl. Čas kouzelníků, se blíží ke konci."

Potom se podíval na Freyu. "Je jasné, proč se objevil u Spektra, chce zaútočit na naši školu. Zde žijí kouzelníci a mnoho kouzelných tvorů.

Náhle se něco pohnulo ve stínu dračího těla a mezi nimi se ukázala i pavoučice Mosag.

"Přijde mi zvláštní, že trolové nic neviděli. Nejsou u školy i z tohoto důvodu?"

Freya se na ní podívala se zjevným zaujetím. "Co tím naznačuješ?"

Mosaz se zastavila už u ředitelčina křesla. "Moc trolům nevěřím. Nepůsobí na mě dost spolehlivě."

Jörmungandr se uchechtl. "Řekla obří pavoučice. Spousta lidem by ses nezamlouvala ty.

Mosag zacvakala kusadly. "Kolego, být tebou, tak se o takových věcech nezmiňuji. Svět ještě nezapomněl na to, co udělala Brilianta, Lambrax a tvoji ostatní předci.

"Dost!" Řekla Nya hlasitě i když klidně a Jörmungandr i Mosag zamrzli na místě, jakoby se stali obětí nějakého kouzla.

"Nejsme tady abychom vytahovali činy našich předků. Musíme se poradit, jak ochráníme naši školu. Zjistit, kdo nebo co na ní útočí."

Jörmungandr se k ní otočil. "Neznámý při pohybu vydával takový zvláštní šelestivý zvuk ale nevím kam ho zařadit."

Freya na jeho odpověď navázala. "Když Jörmungandr odlétal, viděla jsem nad lesem něco velkého, letělo to dál od hradu."

Nya se zamyslela. "Mohl by to být pták?"

Freya i Jörmungandr zakroutili svorně hlavami.

"Musel by být obrovský." Odpověděl drak zamyšleně.

Mosag opět zacvakala kusadly. "Obrovský nebo například drak. Dračí křídla by také mohla vydávat takový zvuk.

Nya se nad jejími slovy zamyslela.

"Nechci urazit našeho kolegu ale ne všichni draci jsou stejní. Budeme se muset zabývat i touto možností.

**

Bart šel na další hodinu, která se sice záludně jmenovala Magické počty, což sice znělo lákavě ale jinak to byl neuvěřitelně nudný předmět.

Procházel chodbami hradu a hledal Andromedu. Včerejší noc nemohl usnout a proto se zamýšlel nad medailonem, který mu pomohl porazit Inkvizitorku.

Zabočil za roh když jí konečně uvidě a zamířil k ní.

„Dobré ráno, jak si se vyspala?" Pozdravil hned a srovnal s ní krok.

„Dobré ráno," co tak zdvořile? Většinou se přiřítíš jak divoká bouře a hned mě něčím urazíš."

Potom ještě dodala. „Nějak jsem nemohla usnout, tak jsem seděla u okna a koukala jsem zase na Měsíc. Jak si spal ty?"

Bart se dostával k jádru věci. „Víš, co mi říkala tenkrát Freya?"

Andromeda pokrčila rameny. "Je to profesorka, pořád něco povídá a většinou tě napomíná."

Bart ze sebe ale i další slova trochu soukal. „V prvním pololetí o hodině mluvila o čarodějce, která se jmenovala Hedvika Maller."

Andromeda už si vzpomněla. „Myslíš tu, jak by mohla být tvoje příbuzná?"