Spektrum: Temný fénix

6. Následky

Jörmungandr pomalu otevřel oči. Celé šupinaté tělo ho bolelo ale byl naživu. Chtěl se zvednout, když zjistil, že ho něco poutá k zemi. Neviditelná síla, která mu bránila v pohybu.

Než ale stačil cokoliv vymyslet, ozval se za jeho zády zvláštní hluboký hlas.

"Nesnaž se, jen se zbytečně vysiluješ."

"Co si zač?" Zeptal se drak.

Chvilku bylo ticho ale hlas se ozval znovu.

"Na tom nezáleží. Chci ale aby si letěl zpět ke škole a předal jim mojí zprávu. Uděláš to pro mě?

Drak se uchechtl. "Mám snad na vybranou? Co mám ostatním vzkázat?

Jörmungandr slyšel, jak se za ním něco pohnulo.

"Čas kouzelníků, se blíží ke konci."

Potom se ozval zvláštní šelestivý zvuk a drak zjistil, že se opět může hýbat.

Rychle vstal a podíval se do místa, odkud přicházel ten podivný hlas. Našel ale pouze poničené stromy. Opatrně zamával křídly a zjistil, že jsou v pořádku. Potom vzlétl a vydal se na zpáteční cestu ke škole.

**

Freya otevřela oči a zjistila, že leží jen pár metrů od budovy školy. Chytila se za břicho, které jí bolelo asi nejvíce. Nejspíš se při pádu nějak praštila i když s Field použili kouzlo, které pád zbrzdilo, bylo jí jasné, že by jinak byli oba dva mrtví.

Pohledem prolétla zdi školy. Výbuch zničil několik oken ale jinak neviděla žádné větší škody. Potom se podívala k lesu. Exploze zničila velký kus lesa a vyhloubila kráter, který se začínal pomalu plnit vodou.

Za ní se ale zvedl Field, který byl ještě rozcuchanější, než obvykle.

"Škola stojí ale nevíš co je s Jörmungandrem?"

Freya se podívala k lesu. Chvíli nic neviděla ale potom si všimla draka, zvedajícího se že země. " Je támhle, už odlétá, takže je v pořádku."

Chtěla se otočit zpět ke škole, když si všimla něčeho podobného. Od místa, kde ležel Jörmungandr se zvedl nějaký obrovský, černý stín. Za pár vteřin se ale ztratil mezi stromy. Musí se na to draka zeptat, až se s ním setká. S tím se otočila a vyrazila zpět ke škole.

**

Výbuch odhodil Barta až na druhý konec chodby. Celý pomlácený se ale rychle zvedl a otočil se k Andromedě.

"Žiješ?" Zeptal se jí okamžitě.

"Nejsem si jistá." Řekla a sedla si.

"Vstávej, chci se podívat co se stalo." Houkl na ní a rozběhl se k rozbitému oknu. Cestou šlapal po střepech, kterých bylo všude po podlaze hodně.

"Ty si teda milej." Zavrčela Andromeda ale hned se zvedla a šla k němu.

Bart vykoukl ven a uviděl polámané stromy, mezi tím vším ale viděl i Jörmungandra, který se zvedl a letěl zpět ke škole. Okamžitě zajásal a rychle objal Andromedu. "Škola je zachráněná a Jörmungandr letěl zpět ke škole, takže nezemřel.

Oba se zaradovali. Potom jim ale došlo, že porušili pokyny od profesorky Freyi a raději rychle zmizeli.

**

Druhý den ráno seděl Bart vedle Andromedy a snažili se do sebe dostat snídani i když u toho více pozorovali opravy školy, než to co mají před sebou na talíři. Meteorit sice nedolétl až ke škole ale i tak poničil několik oken a polovinu skleníků.

K Bartově zklamání se ale jejích hodiny stále odehrávali pouze v prvním skleníku, který neutrpěl téměř žádné škody. Nezbývalo mi tak nic jiného, než vyrazit na další hodinu Bylinkářství.

**

Freya seděla ve své ložnici a přemýšlela nad další hodinou. Náhle si jí ale udělalo špatně. Rychle vstala a rozběhla se do vedlejší místnosti, kde bylo stříbrné umyvadlo. Rychle se do něj vyzvracela.

Umyla si ústa a podívala se na vlastní odraz v zrcadle. Už několik dní jí bylo špatně od žaludku. Většina lidí by nad tím mávla rukou, to ona ale nemohla. Její imunitní systém prakticky vylučoval nějakou nemoc.

Přemohla ale vlastní pýchu a vyrazila na ošetřovnu. Už to nemohla jen tak přecházet. Vyšla na chodbu a vyrazila na ošetřovnu. Během cesty míjela mnoho studentů ale vždy je jen bezmyšlenkovitě pozdravila a pokračovala dál. Nakonec se dostala až ke dveřím, které byli jejím cílem.

Vešla na ošetřovnu a hned viděla vedoucí ošetřovny. Žena připomínala kočku, na většinu lidí mohla působit děsivě ale pokud jste jí poznali, zjistili jste, že je laskavá a vždy ochotná pomoci.

"Dobré ráno, mám tu menší problém." Začala okamžitě Freya.

Vedoucí ošetřovny na ní upřela evidentně překvapený pohled. "Vy? Nemocná být nemůžete, tak co se stalo?"

Freya si sedla na jednu z postelí určených pro pacienty. " Už několik dní často zvracím a vůbec nevím z čeho by to mohlo být."

Vedoucí ošetřovny rozpřáhla ruce a vedle postele se objevila koule z nějakého fialového slizu. "Odeberu vám vzorek krve a zjistíme, co vás trápí."

Potom udělala rukou velmi zvláštní pohyb a na dlani se jí objevil podivný oválný předmět s dlouhou stříbrnou jehlou. Přiložila jej na Freyinu ruku a jehlu zapíchla do paže. Potom se otočila zpět k té fialové kouli, která se vznášela přímo před ní. Nyní se ale ve slizu objevila i černá tečka, která byla nepochybně krevním vzorkem. Na vteřinu na to jen hleděla a ani neřekla, nakonec se ale zeptala.

"Je vám zlé každé ráno?"

Freya se zamyslela. "Ano, už několik dní, každé ráno zvracím."

Následovala chvilka ticha.

"Jste těhotná," řekla vedoucí ošetřovny, která stále hleděla na odebraný vzorek krve.

Freya se okamžitě zasmála. "Muže jsem neměla už stovky let."

Vedoucí ošetřovny pohlédla na vířící krevní vzorek. "Nemám nejmenší pochyby, čekáte dítě."

Freya na ní překvapeně zírala. Nemělo cenu aby se s vedoucí ošetřovny hádala. Nya si jí sama vyžádala i když se z Kyaung Taung hlásilo mnoho jiných uchazečů. Opravdu to byla ta nejlepší odbornice ve vesmíru.

Vstala a napůl v šoku vyšla zpět na chodbu. Teď měla opravdu problém.