Thechavis

1. Hodiny z nebe

Pro začátek:
Gramatika rn je k ničemu, hlavně že to přečtete  a užijete si příběh. Předem se omlouvám že budu pár dní offline. Kapitoly budou těžké napsat i nakreslit. Ňáký informace z obrázku budou glitchčivovány, aby  všechno na začátku nebylo vyspoilerováno. Enjoy UwU   - Sami 9/5/24

Mamka mě poslala uklidit pokoj, měla už fakt pravdu že jsem tam mám bordel jak v tanku, a to jsem jí dokola říkala, že mám čisto. Šuplíky jsem vyklidila, postel plnýma odpatkama jsem vynesla. Kdy jsem chtěla uklidit na mim stole, našla jsem hodiny, které jsem našla před dvěma lety. Mě by zajímalo, co se na nich píše. Jsou tam nějaký symboly, který určují čas. Mohu jen určit do dvanáctky ale pak jsou symboly, který už nemohu určit.
"Sofie?? Je oběd!" Volala mě mamka, tak jsem hodiny položila na postel a šla jsem do kuchyně za mamkou. K obědu jsme měly tresku s opečenýma brambory a bylo to úžasné. Mamka vždy umí dobře uvařit ryby, hlavně kapry.

"Sofie?" Ptala se mě mamka.
"Ano?" Odpověděla jsem jí.
"Prosimtě, natrhej Pleotuci, dám ti na to košík, hlavně do toho lesa hluboko nechoď, nevíš koho tam nejdeš. Chci ji udělat k večeři pro tátu Bugbeara s Pleoticí, má ji rád."
"Dobře mami, ale mohu si nejdřív douklidit ten pokoj??"
"Ano, ale ať je to rychle."
"Dobře!" Rychle jsem uklízela stůl a vyčistila jsem okno s výhledem na moře a velkoměsto Pristin. Douklidila jsem si pokoj, vzala jsem košík a šla jsem k lesu natrhat Pleotici, alespoň celý košík.
Procházela jsem lesem, trhala jsem Pleotici. Pleotice roste na stromech, když si špatně utrhneš, stromy půjdou po tobě, možná tě mohou zabít, ale to ještě nevim. V lese jsem ještě potkala Minixe a šla jsem zpátky domů.

"Myslíš, že by ta voda by byla už akorát na koupání?" Ptala jsem se moji nejlepší kámošky Luna.
"Nevím. Možná, ale já bych tebou počkala až zas budou dvacítky, bude vedro a to pak pomůže. Jsem ráda, že já s rodičema žijeme tady, v Emianu byla vždy zima, dobrý pro lyžování ale po 12 letech, tě to začne štvát."
"Víš co jsem dneska u sebe našla?"
"Ne. Povídej."
"Našla jsem ty hodiny, co jsme před dvěma lety našly. Koukala jsem se ještě na to pořádně a nějaký symboly jsem rozluštila."
"Fakt? Jaký? Já vim, hodně otázek ale pamatuju si to jako včera. Byly jsme na tvé zahradě a našla jsem ty hodiny. Jak jsme se na ně koukaly tak byla pak taková rána, mysleli jsme si, že zase je meteoritická bouřka."
"Vyluštila jsem jen pár čísel, hodiny ještě fungují, nevím jak ale ještě fungují. Vím že u nás se baterka v hodinách vybije po roku a pět měsíců."
"Dáváte tam ty menší, mají větší výkon, to jo, ale nevydrží zas tak tolik, jako ty základní."
"Hm..." Koukala jsem se do vody a pak zpátky na Lunu "Asi máš pravdu, ale zpátky těm hodinám. Dneska šla jsem do lesa a viděla jsem něco, co vypadalo jako loď-" "Šla si k tomu blíž?" "ne. Bála jsem se. Ale bude to asi něco společného s tou ránou, co jsme si myslely, že to byl meteor." "Hm, ale co když, tu byla dřív nebo později." "To já nevim! Ale myslím si, že to bude ta rána." Koukala se na mě a pak vstala. "Nevim, Sofie, ale vim co teď." "Co-" Hodila mě do vody a já jsem hned vyplavala na mol.
"Hej!"
"Ptala ses jestli ta voda je na koupání! A je! Nebo snad- Ne! Sofie! Necházej mě tam!"
"Takhle se ti odpovím!" Hodila jsem ji do vody a pak jsem tam skočila jsem tam taky.

"Holky! Sofií, Luna! Hol- to si dělte ze mě srandu!" Koukly jsme a byla to moje mamka.
"Dobrý den, paní Bek!-" "Dřž!" "Hej!" Mamka se na náš koukala a řekla. "A z tý vody ven."
"Nechápu, proč skáčete to tý vody." Mamka říkala a já jsem ji odpověděla, když nás utírala.
"No, ona mě tam shodila a tak já pak taky a pak jsem skočila." Maminka byla určitě ráda.