Thechavis

10. FISH?!

"Ne. Esy neříká se to takhle-"
"A DOST! MĚ TO NEBAVÍ!" S tím bouchnul do stolu.
"ENSTE HANT!" Zařval a chtěl odejít, jenže jak se odstrčil, tak se židle neposunula a spadnu i stou židlí... *mrk, mrk*
Šla jsem k němu a on se zvedl a skočil do vody. Bylo ti asi dva týdny a bylo to takový, jako jsem ho neznala... Chtěla jsem si s ním promluvit, ale po zbytek dne jsem ho neviděla...což jsem si myslela

"Sofie?"
"No?" Ptala jsem se táty, takže jsem zas měla průšvih.
"Prosimtě, zítra budu doma... ňák mi je špatně.."
"Dobře, chceš něco vařit??"
"Ne.. ale děkuju..." Usmál se na mě a odnesla jsem nádobí do dřezu.
Umyla jsem ho a šla jsem na molo, očekávat že Esy mě přitáhne do vody, jako když tu první dny. Nějak ta zábava v něm zmizela, asi jak ho trápím s těma slovama... Má to vlastně cenu se s tímhle trápit...? Koukala jsem na Pristin a za nim byly hvězdy, které padaly. Očekávala jsem že s Esym budu se na ně koukat a povídat si a trochu tý romantiky- ne.. vlastě ani nevím kolik mu je, ale bylo by to hezký. Zadívala jsem se do hvězd a pak jsem z obýváku slyším tohle:
"E- Esy. Ne! Vrátíme ji zpátky do vody a bude to pohodě- ESY!" Táta tam řval a Esy tam asi nedával svým jazykem a šla jsem se kouknout, co se děje.
On.. ON ULOVIL RYBU?! Když mu jsme ji daly na talíř před 5 dny tak šíleně nechtěl, mamka to s nim ze začátku zkoušela jako z malým dítětem, to se jí nepodařilo, myslely jsme, že je alergický, ale teď to vypadá že ne! Mamka taky vlítla asi dřív než já a nadávala taky. Prý že táta je nemocný, kdyby byl tak by jen fňukal ale teďka má kuráž s Esym tahat o ŽIVOU RYBU. Mamka se pokoušela ho podržet ale nepovedlo se jí to. Táta ji urval od Esyho a hodil s ní, jako kdyby to byl míč ke mě k nohou a pak ta ryba zkočila zpátky do vody a samozřejmě Esy za ní. Připadalo mi to, jak Esy byl pes a ryba klacek. Po chvíli se Esy vrátil, ALE S VĚTŠÍM KOUKEM RYBY, ale pak ho zchodila zpátky do vody, já jsem se začala smát a do třetice se Esy vrátil s tou rybou na začátku a tentokrát s ní trefil do mola asi třikrát a já jsem tam začala umírat smíchy. Vyšel z vody a rodiče nemohly říct ani slovo ohledně zabití ryby. Mamka koukala na něho, jako by zabil dítě a Esy si nakráčel do kuchyně, jako by se nic nestalo. Já která jsem se už uklidnila tak šla do obýváku, říkala jsem někdy, že máme kuchyň a obývák spojenej?? Táta si pak lehnul na gauč a hral jako nemocného, ach jo. A mamka šla za mnou. Obě jsme se na něho koukaly, jak tam krájel rybu a mamka řekla.
"Myslíš si, že umí vařit? Je chlap a normálně chlapy neumí dělat něco, že jo Herojde!"
"Huh?"
"No tak, mami, možná je od někud kde se musí naučit vařit, nebo ho to baví." Cítila jsem malinkou lítost na něho.
Po 20 minutách si uvařil večeři a šel si s ní sednout na molo, dost to nás- mě a mamku nakrklo, říkala mi, jak by ráda mu dala jednu ale já jsem šla k němu popovídat.
"E-Esy...? Je vše pohodě?" Koukl se na mě a pak dojedl jeden kus tý ryby.
"Vidíš to město?"
"Jo. Překrásnej Pristin, proč?"
"Něco se mi na tom nezdá."
"Halo, Esy, já tu žiju přes 16 let, všechno je pořádku. Nikdo si nestěžuje, takže se nic neděje." Koukl se na mě a pak na Pristin.
"Jak si myslíš médan."

(oh yes, musela jsem, ale jen kvůli tomu že by se mi pak nějak nesedělo do sebe, takže tak a moc online nejsem, to se omlouvám, ale teďka jsem v období co všichni tlačí na tebe + přímačky, yay a furt se hádám jestli se na školu s talenkovami podávám 5 škol a nebo 3, bylo by dobré to vědět, ale furt jsem nic nenašla takže budu zase brouzdat a nebo se poradím, but who knows :,) - SITB 9/10/24)