Sofie uvidí loď z jiné planety a někoho u ní. Nerozumí si, ale chce vědět kdo je. Cestou, aby rozluštily jak ho naučit mluvit Sofie jazykem se něco blbého stane...
"Esy? Esy!" Volala jsem ho a on vydával zvuky divného šuštění a já jsem do toho pískala. Začal mě více chápat díky mamky nápadu s kreslením, když jsme to neuměly vysvětlit, tak jsem to jen namalovaly a on má takový talent, zjímalo by mě, kde to vzal. Naučila jsem se dost slov s nim a už malinko se začíná rozkecávat, jednu dobu to bylo tak dlouhé že jsem to musela ještě večer luštit doma. Když jsem ho konečně našla tak byl u vody, koukl se na mě a já jsem přišla k němu blíž. "Co je?" Začala jsem se ho ptát. Vypadalo to že se vody bál. "Diď je to jen voda." Začala jsem se smát a malinko jsem na něho cákla. On se lekl a jsem ho vzala za ruku a štouchla jsem ho do vody. Nevelézal a vypadalo to že jsem ho utopila. Jeho tělo pak viděla, on byl mrtvý! Rychle jsem šla a nim a on oživl jak ryba na souši. Nevěděla jsem kam plave, ale on se i tý vodě netopil. On byl i pod vodou asi 5 minut. Přišlo mi to zváštní (on je vlaště mimo naši planetu, bože Sof). Když vyšel tak jsem ho ptala jestli je pohodě. "Jseš fakt poho?" "Jo, neboj" začal i malinko smát. "Jak tam dlouho můžeš ve vodě být?!" Ptala jsem se ho on jen projel prstama tváře, jako od ucha k pose a co to- On měl fucking žábry. Šla jsem k němu a chtěla jsem mu prstama šáhnout do žáber ale on mi chytil ruku. "Nedělej to." Řekl a já jsem ho poslechla. Schoval žábry a šel cestou asi kterou přišel.
Byla jsem v lodi, Esy tam furt šteloval. Jeho loď měla 2 patra (ano, myslím 1 patro, 2 patro, no přízemní). V tom zpodním měl postele a svůj skafandr a pak nějakou bílou bedničku s vlajkou na ni. Vlajka vypadala jako Polsko ale místo červený byla světle modrá, furt si říkám, kde jsem tuhle vlajku viděla. Nahoře kde jsem já a on tak to vypadalo zvláštně. Ani to nešlo popsat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Esymu jsem nikdy neříkalo o tom, že o něm ví moje rodina, nechtěla jsem ho nějak vystrašit. "Esy?" Jsem se ho zeptala. "No? Copak?" Otočil se na mě a já jsem se zakoukala na jeho oči. Bylo ticho a pak on řekl. "Ty něco říct?" "EHM-" Zatřásla jsem hlavou a začalo mě malinko bolet hlava, asi z toho že teď moc nepiju. "Jo... máš k tomudle ňáký papíry? Jako technickou a o tom kdo to vlastní..?" Koukal na mě, jako že že neví, co mamlám. "T- c-co...? Co tenkou?" "Technickou. Já nevím jak ti to vysvětlit." Začala jsem hledat: Jak vysvětlit technickou mamlovy "Takže, oficiální dokument o stroji, neboli 'občanský průkaz pro stroje'. To je píčovina." Jsem přemýšlela, jak mu to vysvětlit. Sedl si na židli a koukal na mě a potom vytáhl papíry, na kterých my kreslíme, když si nerozumíme, hodil je na zem a vytáhl tužky a šel si za mnou na zem sednout. "Takže, co je tvoje tehniká?" Vždycky mě rozesměje, když cokoliv řekne blbě. "Takže..." A začala jsem kreslit. "Technický průkaz je dokument který má informace o stroji - o tvý lodi. Má i údaje o tobě." A odložila jsem tužku. "Ohhh. Ty myslíš Ogenskou meznezu." "Asi jo." Vstal a šel dolů, slyšela jsem ho jak tam něco hledá a pak vylezl s pár papírů v ruce.
